Celý
den před odjezdem bylo příjemně teplo, ale zkušenost mi říkala,
že bych si měl vzít pořádně teplý spacák na večer. Léto
uběhlo jako voda a podzimní večery bývají chladné.

Vyrazili
jsme v podvečer a asi po hodině už jsme stavěli stany
v našem skřetím campu. I zbytek armády se už pomalu slézal
do okolí očekávané bitvy. Bleskurychle jsme postavili stany,
přece jenom jsme zálesáci a máme to v malíčku. Potom už
jenom zbývalo vyhrabat ohniště a natahat dřevo, což se odbylo
v další půlhodince. Mezitím se pořádně zešeřilo a celá
naše banda se poskládala kolem hřejivého ohně.

Noc
byla chladná, ale jsme tvrdí a tak jsme se ráno ze spacáků
vyhrabávali pouze asi hodinu a půl. Řeknu vám, pohled na některé
naše ospalé členy je vážně groteskní. I ráno bylo dost
chladné a tak jsme se radši načernili líčidlem a nasadili černé
skřetí tváře, což aspoň trochu přebylo naše pomačkané,
zmrzlé úšklebky ospalců.

Po
nudné schvalovačce zbraní, schvalovačce kostýmů, registraci a
poslechnutí pravidel, jsme konečně odešli na bojiště. Každá z
ras (ráno přitáhlo i par elfů, lidí, trpaslíků a z doupat
se dokonce vyhrabalo i pár vrrků), se rozešla ke svému hradu. Pak
začal boj. Už od začátku bylo jasné kdo má navrch. Tlačili
jsme ty lidské a trpasličí čudly až do těch jejich směšných
hradů, pobíjeli je po desítkách, div jsme je na stromy nezahnali.
A po tom co dostali párkrát pořádně na prdel se rozhodlo, že
bude závěrečná bitva. No, byli jsme pořádně vyhecovaní, bylo
nás méně, ale podařilo se nám roztrhat jejich řadu a pak už
jsme je zase hnali. Bylo to vítěztví na jaké budu ještě dlouho
vzpomínat. GUNDABÁD !!!

Urbík