Jednoho
dne mi přišla přihláška ke studiu. Když jsem si přečetla obsah a dozvěděla se,
že se mohu stát opravdu zlým čertem, nebo něžným andělem, či dokonce důstojným
Mikulášem, tak mě to velice nadchlo. Přípravy byly docela náročné, ale daly se
zvládnout. Vyrobit si hrůzostrašné rohy, andělskou svatozář  a
mikulášskou hučku, daly celkem zabrat, ale v den odjezdu jsem byla
připravena. Na místě srazu čekalo dalších pár lidí různého věku, a dokonce i
organizátoři, kteří nám dali informace, jak se dostaneme na akademii. Vydali
jsme se na cestu. Naši učitelé nechtěli, abychom to měli úplně snadné, a tak si
prozkoušeli naše vědomosti a zkušenosti, a to tím, že nás posadili do autobusu
se zavázanýma očima a pak nás vysadili v nějaké vesničce. A podle předem
rozdělaných skupin jsme se dostali na určené místo. Tam nás přivítal sám
ředitel Mikuláš i se svými kantory – andělem a čertem. První úkol nám zadal sám
čert. Řekl nám, že která skupina uvaří lepší večeři pro jeho mlsný jazyk, může
postoupit do řádu čertovského. Druhá skupina dostala další šanci až ráno, kdy
připravila  ďábelskou snídani. Poté si
nás zavolal anděl, a abychom se dostali pod jeho ochranná křídla,  museli jsme pomáhat lidem ve vedlejší vesnici
s čím potřebovali. A abychom nemohli podvádět, museli jsme to mít stvrzené
jejich podpisem. Po x odmítnutí jsme nakonec narazili na slušné lidi, kteří nám
umožnili splnit tento nelehký úkol. Hladoví a promrznutí jsme se vrátili zpět,
kde nás už čekal teplý a chutný oběd. Po obědě nám učitelé připravili další
úkol,  museli jsme najít Mikulášovu hůl a
ten, kdo jí našel, ji musel donést do cíle. Samozřejmě že před cílem se strhla
o hůl velká bitva, ze které ovšem mohl vyjít vítěz jen jeden. A tím jsme
získali nového Mikuláše (Kalinu). Snad se jím příští rok stanu já.

 

kačaba