Tak je to tu zase – Lapač, listopad 2008. Opět se nás několik odvážných odvážlivců vydalo postřílet své protivníky a několik případných turistů. Tuto podzimní neděli se nás sešlo vcelku hodně, dokonce přijel i profesionál Švicko (který určitě zbraň viděl jenom na obrázkuJ ). Já a moje černá železná zbraň jsme vždy v tento den jedna duše, jedno tělo a už pohled na ni mě vybuzuje k tomuto místy adrenalinovému sportu. První hra začala pro mě velmi slibně (myslel jsem, že máme dobré taktické rozdělení na hrací ploše), ovšem opak byl pravdou, Renda, Hraďas a jejich spoluhráči nás kropili jako slepice. Moje první výstřely mířili k mému bratrovi, který byl letošním nováčkem na této akci. A taky to tak vypadalo, vystrčil hlavu zpoza valu a já vystřelil, zelená kulička se mihla vzduchem a rozprskla se o jeho hlavu jako vejce o zem J nebo letadlo o runway. Bohužel to byla moje poslední střela v tomto kole, za keřem se zákeřně schovával Renda, kterého jsem si nevšiml, a bez mrknutí oka mě střelil do nohy…Upadl jsem a zaječel bolestí, která mi projela celým tělem. Připadal jsem si jako zemědělec uprostřed bitevního pole. Hra však dále pokračovala a tým Beta, jak už jsem řekl, s přehledem pozabíjel mé spoluhráče. (Ovšem není všem hrám konec)….Jedna z mnoha her byla i tradiční garáž. Tato téměř nedobytná část budovy dává zabrat i nejzkušenějším „vojákům“, zde měli často obě válčící skupiny velké ztráty na životech a samozřejmě velkou spotřebu střelné a barvící munice. Po asi čtyřech hodinách hry vypadali někteří hráči jako klauni v cirkuse. Barva byla všude, kam se člověk podíval, a někteří ji i zkoušeli jíst…pozn. pisatele – (nedoporučuji, chutná to jako použitý fritovací olej smíchaný s chemickým světlem)… A tak nějak proběhlo jedno významně nevýznamné nedělní odpoledne.

 

Amatér