Zdálo se to jako další obyčejný den v Rytířské akademii v Dambořicích. Rytířů poněkud ubylo, ale  alespoň zůstali jen ti nejschopnější. Válka se Sasy pořád pokračovala a tak jsem ty již vycvičené nechal odrotovat na frontu. Pak to začalo, když přiběhl zraněný muž….
Křičel, že byli napadeni a král Artuš byl unesen. Hned, jak se nám jej podařilo vyslechnout, vydali jsme se na záchranou akci. Avšak muž byl příliš zraněn, a jeho stav se stále zhoršoval. Nezbylo, než vyrobit pro něj nosítka. Byly vyslány dva týmy rytířů, aby každý vyrobil jedny a velitel akademie mohl vybrat ty lepši, ale nezdařilo se to. Vyrobili pouze jedny, a ty bohužel nebyly stavěné na nemalou postavu zraněného. Musel sem tedy šáhnout po své magii a povolat nosítka magická. V předu měly kolo, které rotovalo, a tak usměrňovalo mystické proudy, aby se vlévaly do konstrukce nosítek a umožnily jejich existenci.
Nicméně ani toto důmyslné zařízení nepomohlo, a zraněnému bylo čím dál hůře. Pak jsem si vzpomněl na kyblík magické léčivé vody, jež jsem zanechal v táboře. Poslal jsem pro vodu rytíře. Avšak voda je natolik těžká, že nebylo možné ji nositi jinak než po lžičkách. To by rytíři hravě zvládli, kdyby se v lese nevyskytovaly saské hlídka a obludný vlk. Takto bylo nutné vzít vodu, kterou donesli a použít ji, i když ještě nebylo jisté, zda je i dost na vyléčení zraněného. Naštěstí to stačilo. Během léčení zaútočila velká síla Sasů, ale rytíři je porazili.
Zraněný nás pak vedl dále, až jsme došli na místo, kde byl Artuš zajat. Tam byli nepřátelé a my s nimi svedli vítěznou bitvu. Zraněný nás ale zradil, ukázalo se, že celou dobu patřil k Sasům. Zajali jsme ho.
Artuš ale v táboře nebyl, avšak našli jsme jeho meč, Excalibur. Pak jsme se vraceli do akademie, avšak tu jsme nalezli obsazenou. Svedli jsme se Sasy bitvu, dlouhou a těžkou, ale opět vítěznou. Tak jsme získali zpět akademii, avšak neměli jsme žádných stop o tom, kde drží Artuše.
Sasové chtěli Excalibur zpět, a tak poslali jednotku, která s námi vyjednávala. Po velmi náročném jednání s velitelem akademie se podařilo dohodnout klání. Když zvítězíme my, vrátí Artuše, když prohrajeme, dostanou Excalibur.
Klání se skládalo z velkého množství náročných disciplín. Rotační honička, golfový závod, převlíkací kostky… Vše vedla podle prastarých pravidel knihovnice. Zdálo se, že Sasové mají navrh, ale ukázalo se, že když mohli, tak podváděli. A když začla hádka o tom, kdo je zkutečný vítěz, Sasové se náhle dali na útěk. Až po chvíli si rytíři všimnuli, že sebou vzali Excalibur…
Já to ale věděl hned. A nechal sem Sasy jít, neboť jsem meč očaroval tak, aby v mystických proudech zanechal stopu. Tak sem jej mohl sledovat až k vězení krále Artuše.
Přiblížili jsme se. Sasové se snažili mě přetáhnout na svou stranu, nabízeli mi, že ze mě udělají nejmocnějšího kouzelníka na světě. Jelikož už sem nejmocnější kouzelník, odmítl sem a kouzly ochránil Artuše, aby jej nepopravili. Pak začla bitva. Artuš pobízel své válečníky, a i když se Sasové bili zuřivě, slavně jsme zvítězili.
Artuš pak na svém koni přijel do Akademie. Pasoval všechny válečníky, kteří za něj bojovali a věnoval jim o tom glejt. Nechal je dokonce projet na svém věrném koni. Jenom s velitelem Akademie měl kůň trochu problém.

A pak jsme si připomenuli doby minulé, kdy jsme pomáhali bílému rytíři nabýt sil.
Byla to velkolepá podívaná, která připomněla naše hrdinské skutky, napínavé dobrodružství i čas radosti. Přišli se podívat i rodiče některých bojovníků. Akorát toho jetiho si nějak nevybavuju.