Čajovna 7.3.2008

 

Již ve Studénce na nádraží, kde jsme se sešli v hojném počtu pěti lidí, bylo znát, že tato akce bude hodně veselá. V Příboře, kde jsme měli trochu volného času, jsme se zastavili v Alpi-Sportu, kde jsme ale nestihli ukrást víc než pár letáků. Cesta do čajovny proběhla skvěle díky navigaci Kvítka, která tvrdila, že tam jezdí autem (a že po odchýlení ve směru o 90 stupňů doprava se jde stále ještě přímo rovně – naštěstí jsme jí vysvětlili, že je to trochu jinak a že hlavní silnice nevede vždy nejkratší cestou). Přišli jsme nečekaně první, strategicky zabrali všechny použitelné hry a začli hrát nejdříve podle normálních pravidel, ale s přibývajícím množství vypitého Yogi jsme se dostali přes úpravu šachové desky a figurek na všechny možné i nemožné hry až k sestřelování věže z domina pomocí katapultu z dominové krabičky. Odchodem z čajovny, kde jsme vzhledem k počtu příležitostí kupodivu neudělali žádnou škodu, jsme se dostali až k příborskému nádraží, kde začalo ,,druhé kolo". Po pár pokusech o fotku se rychlým sběhem událostí přeměnila banda zálesáků na bandu lidí s balíčkem papírových kapesníků v ruce, pobíhajících po nádraží za účelem trefit někoho z nově vzniklé bandy jmenovaným balíčkem kapesníků do oka, či do jiné vhodné části obličeje (tímto chci naznačit, že s tímto incidentem nemám nic společného, už proto, že jsem z něj vyšel se zkřivenými brýlemi a jako jediný jsem zaznamenal nějaké ztráty, totiž můj balíček kapesníků, jenž se za podivných událostí ocitl kdesi v rohu mezi lavičkou a popelnicí). Aspoň že jsme se v pořádku dostali domů, větší hrozbou než cesta potmě kolem zahrádek bylo pro každého riziko, že mu někdo jiný nastaví nohu, nebo jinak přinutí k po(s)tupnému pádu.

 

PS: Tímto se omlouvám Urbikovi za nesplněný slib, že tuto akci vylíčím tak, aby každý viděl, že on je ten největší kazisvět, lempl, cement a kdovícovšecko ;-)

 

bobeš