ČUNDR V JESENÍKÁCH (28. 9. – 2. 10. 2016)

Den 1: Sešli jsme se na nádraží ve Studénce v 5.00 a čekala nás 3 hodinová cesta vlakem do Jeseníku. V Jeseníku jsme ještě doplnili zásoby a vyšli jsme. Na večer jsme se utábořili na ideálním místě, uvařili večeři, rozdělali oheň a chvíli u něj poseděli, pak jsme šli spát.

Den 2: Ráno jsme se vzbudili kolem sedmé – osmé, nasnídali se a šli dál. Cestou jsme míjeli spoustu studánek, takže o vodu nebyla nouze. Naobědvali jsme se za nově zrenovovanou kapličkou. Po obědě jsme si dali dvacet a vyšli opět na cestu. K večeru jsme došli na místo, kde jsme se rozhodli utábořit. Tak jsme shodili batohy a šli hledat vodu. Po chvíli hledání jsme našli pramenící potůček, ale ležel přímo v kališti divokých prasat, proto jsme museli sejit zhruba 60/70 metrů níže a napustili si alespoň minimum vody na vaření. Poté, co jsme se vrátili s vodou, jsme postavili tábor, rozdělali oheň, uvařili si večeři a šli spát .

Den 3: Ráno se celý cyklus opakoval. Před polednem jsme došli k jeskyni Na Pomezí, kde jsme si koupili prohlídku. Poté jsme dorazili zpátky do Jeseníku, kde nás opustili dva členové naší výpravy a zároveň jsme si dokoupili další zásoby. Naobědvali jsme se na kopci s rozhlednou nedaleko za Jeseníkem. Kvečeru jsme začali hledat místo, kde přespíme. Potom Adam našel nějaké dobré, ale hůře přístupné místo k přespání. No bylo tedy hlavně hůře přístupné. Poté, co jsme se dostali přes hustý lesní porost, objevilo se před námi asi 3 metry široké koryto mělké říčky a za ní Adamem vybrané místo, a protože nás tlačil čas, rozhodli jsme se pokračovat, což pro ostatní znamenalo sundat boty a přejít vodu bosí. Já jsem „naštěstí“ měl kanady, takže jsem ji přešel suchou nohou. Jakmile jsme překonali říčku, ocitli jsme se na zarostlé vedlejší lesní cestě, na které jsme přespali .

Den 4: Noc byla klidná, jediný, komu byla zima, byl Dominik. Po snídani a úklidu tábora jsme se dali opět na cestu. Na oběd jsme se zastavili na lesnické prašné cestě. Pár kilometrů dál proběhla sázka mezi Dankem a Urbikem – jestli si Urbik namaže obličej bahnem, bude Danek povídat pohádku. Nad všechna očekávání to Urbik vážně udělal! No a o 50 metrů dál se to snažil umýt trávou a vodou z kaluže, čímž svůj vzhled akorát vylepšil. Kolem 18. hodiny jsme dorazili na chatu, kde jsme i přespali.

Den 5: Ráno jsme se nasnídali, uklidili chatu a šli na deset kilometrů vzdálené nádraží. Dorazili jsme přesně, když začalo pršet. No a pak následovala další 3 hodinová cesta vlakem do Studénky.

A co říct závěrem: Pochod to nebyl snadný, ale s dobrým kolektivem jde přečkat vše!

Rosomák