I letos jsme byli pozvání na tradiční zálesáckou akci s názvem Hozená rukavička. Tak jako i v jiných letech tuto akci pořádalo středisko Ždánice. Ze Studénky se nahlásilo celkem 9 zálesáku, což krásně vyšlo na dvě auta. V pátek 9. 10. 2015 těsně v podvečer se vyjelo ze Studénky. Na místo určení jsme dojeli v momentě, kdy už se mluvilo o tom, jak tento závod bude probíhat. V rychlosti nám to zopakovali a vzápětí jsme se pomalu začali chystat na trať. Na trasu dlouhou 44 km se vydalo celkem 6 skupin. Studeňáci vyráželi jako poslední a šlo se v rozmezí 15 minut. Po cestě nás čekaly kontrolky. Hned první kontrolka nás rozpohybovala, dostali jsme fotbalový míč a každý z týmu musel oběhnout slalom (ano, i vůdce). Ke druhé kontrolce se šlo lesem. Naštěstí jsme měli v týmu kamarádku, která trochu okolí Ždánic znala, a s malým zaváháním na křižovatce jsme došli na první pokus. Tam nás čekal úkol na přemýšlení. Prvně jsme na to koukali jak z jara, ale přece jen se někomu i tak pozdě večer rozsvítilo a my měli úkol splněn. Dozvěděli jsme se, že se nám povedlo předběhnout jednu skupinku (asi ta záludná křižovatka). Doplnili jsme jídlo a tekutiny a vyrazili dál. Cesta vedla lesem a ještě navíc do táhlého kopce, ale za to nás nahoře čekala odměna v podobě teplého čaje a další kontrolky, kde každý dostal papírek a musel předvést pantomimu. Většinou se jednalo o nějaké zvláštní zvíře (např. lev s bolavým zubem). Od této kontrolky se šlo s úsměvem na rtech a s písničkou na jazyku. Díky tomu jsme nasadili poměrně rychlé tempo a dohnali a dokonce předehnali další skupinku. Na další zastávce jsme dohnali další oddíl. Ti už tu měli své první odpadlíky. I v naší skupině se objevily první známky únavy, hlavně Ferda si začala lepit náplasti na puchýře, ale nevzdala to a šlapala s námi dále. Tady naším úkolem bylo přelézt lanovou překážku, což jsme hravě zvládli a vyrazili dál. Po cestě začala na některé padat únava a první bolístky kolen, hlavně, jelikož se šlo skoro celou dobu po asfaltu, začínala pěkně pálit chodidla. Na další kontrolce jsme měli na kontě první dva odpadlíky. Aby mohli vzdát tento závod a zavolat si odvoz, museli vyluštit šifru.  Ale hlavní úkol jsme plnili všichni. Museli jsme si vytáhnout šňůrku od bot a pak ji znova navázat, což jsme dělali vážně neradi. K další kontrolce to byl poměrně kousek, tady vyzkoušeli naši přesnost a to střelbou z praku. I tady chtělo skončit pár dalších lidí, ale povedlo se je přesvědčit a pokračovat dále. Cesta vedla po nové cyklostezce a šlo se fakt špatně. Další kontrolka byla naší osudnou, zde skončili 4 lidi a mezi nimi i náš vůdce (Gerge). Zapomněla jsem se zmínit, že na třetí kontrolce nám bylo sděleno, že si máme po cestě zkrátit chvíli tím, že složíme básničku na téma Hozená rukavička. Když ji po nás chtěli, zjistili jsme, že hlavní skladatelka Hanča už s námi nejde. Museli jsme lehce vzpomínat, improvizovat a následně náš krásný výtvor překreslit křídami na zem. Odtud jsme se vydali dál na cestu pouze ve čtyřech. Cesta pokračovala do kopce. Jen jsme nejspíše špatně poslouchali organizátora, jak nám vysvětluje cestu, a tak se stala ta nepříjemná věc. Nevěděli jsme, kde jsme a hlavně, kam jít. A v ten moment na nás dopadla psychika a únava. S velkou nechutí a se svěšenou hlavou jsme se vrátili na předešlou kontrolku a tím i pro nás tato výprava skončila zcela neúspěšně.

Proto si na příští rok musíme více namazat svaly, rozchodit boty a hlavně mít pozitivní náladu, která nám vydrží až do cíle.

 

Kačaba