11.02.05 jsme se vydali na tradiční třídenní pobyt na Javorník. Vyjeli jsme ze Studénky, vystoupili ve Veřovicích. Bohužel jsem neměl své tradiční saně, minule se trošičku rozbily a nějak jsem je nestihl opravit. Došli jsme do chaty, ubytovali se ve dvou pokojích, snědli jsme tradiční dort. Ti mladší si nacvičili správnou reakci pro případ, že by chatu obsadilo větší množství řvoucích podivínů – rozdělit se a po jednom se na ně jít podívat a hlavně si je poslechnout. Pak jsme šli spát (já už předtím).

Další den jsme započali sjížděním z kopce na čemkoli. Tím jsme se bavili poměrně dlouhou dobu, pak dorazil Mates s linoleem. Zjistili jsme, že když si někdo lehne na lino, všichni ostatní na něj vylezou a chtějí jet z kopce, tomu spodnímu se to nebude líbit. Asi proto, že ti nahoře mu ve dvou případech ze dvou zatlačí obličej do sněhu. Jinak se na linu jezdí vážně dobře.

Bohužel začalo pršet, a tak jsme zkusili založit orchestr, nebo rozbít nějaké nádobí, podle toho, jak se na to díváte. Moc nám to neladilo, a než jsme orchestr dopilovali k dokonalosti, někoho zabili. Nasadili jsme na vraha Kataniho, ale vzápětí jsme ho odsoudili k smrti. Vrah pak povraždil i zbytek. Další pokusy o spravedlnost už nebyly tak neúspěšné, vrah byl občas i odsouzen, ale Katani umřel vždycky.

Další den jsme si vyzkoušeli, jak pomocí tuny sirek v zimě nerozdělat oheň a jak se sirkami a svíčkou vyrobit spoustu dýmu a sem tam plamínek. Hmmm, tuhle dovednost by chtělo docvičit. Pokračovali jsme ve sjíždění zdejšího kopce a dalších sněhových zábavách. Pak jsme uklidili chatu a sjížděli dolů. Jako vždy bylo sjíždění akční, v těchto místech je totiž Javorník trošičku strmý. Ale vpořádku jsme sjeli a vrátili se do Studénky.

Adam