Podle špatného počasí to vypadalo, že už nikdo kulhat domů nebude. Nakonec i tak jsme šli do boje, nejdřív jsme museli dojít na určené místo, sice každý měl strach, ale časem opadl. Když jsme přišli na místo, odechli jsme si a hned potom bylo už o zábavu  postaráno. Sylva nám dala bojové úkoly, první zněl jasně – rozdělat oheň, aby bylo u čeho se ohřát a opéct buřty, no a druhý – najit nějaké lesní plody, asi třicet kusů, a  poslední úkol – snažit se dotáhnout druhého ze skupiny k ohni, což simulovalo pád letadla. Jirka to schytal dostatečně, jeho vesta brala snad všechnu trávu, co nám bránila v cestě. Pak ta zem po nás  vypadala, jako by to tam pooral traktor. No a už nás čekalo jen pár her než se přichystaly zbraně. Když jsme byli připraveni, vybrali jsme pár míst a hra začala,  no první šel Jirka s naší skvělou taktikou šetřit náboje a brát vlajku. Sice ji získal, ale pak se vrátil hned zpět, dostal 2 rány do stehna. Měl tam dva fleky, pěkně rudé, ale moc to nebolelo. Za chvíli se měnila místa, protože jsme běhali v lesních malinách.Druhé místo bylo v lese se dvěmi příkopami. To místo bylo príma, ale kdo si neklekl nebo nelehl v tom přikopu, mohl dostat od nepřátel nebo od svých ránu do hlavy. No tu ránu do hlavy získal Olin, chvilku tam skákal bolestí, ale pak byl v poho. Byla to krásná hra, všude svištěly střely a pár stromů bylo od barvy. Hra se nám moc líbila a nikdo nemyslel na to, že je barevný a něco ho bolí. Všichni odcházeli s radostí ze hry a moc rádi bychom si to klidně zopakovali.