hlídka 4:
DATE: 6. – 8. 5. 2005
START LOCALITY: Vlakové nádraží Nesovice
FINISH LOCALITY: Garáž v Jalovém dvoře
Pane, ve 23.00 místního času začala akce s kódovým označením PŘEŽITÍ 2005. Já a Romeo jsme od člověka jménem Vyky obdrželi tajnou šifru, z níž jsme po krátkém čase zjistili, kde se ukrývá naše 1. stanoviště – JITŘENKA. Rychle jsme vyrazili splnit první úkol. Brzy jsme dostihli Fantomasovu jednotku. Noční koupání na Jitřence mi přišlo docela vhod, zpráva psaná tajným inkoustem taky nevadila, ale upřímně, pane, další koupání jsme nečekali. Fantomasova vůle zvítězit se projevila, když jako první hledal 8 ukrytých symbolů na stromech ve vedlejším „rybníku“, na čemž se „přiživily“ i mnohé jednotky, které postupně přicházely. Docela zvláštní bylo, pane, že ti, co tuto akci přichystali, měli občas slabé chvilky, ve kterých „trousili“ okolo užitečné rady. Nevím, pane, být na jejich místě, nedělala bych to, ať si každý poradí sám, jak umí. Fantomas našel 7 symbolů, ale ne vždy je správně vyložil, přesto se mi podařilo složit název 2. stanoviště – RADLOVEC. O tuto informaci jsme se podělili i s dalšími jednotkami ze Studénky, Bratislavy a taky z Dambořic, čímž jsme naoplátku „získali“ Včelaře, který se dobře vyznal v tamějším terénu. Dostali jsme se se čtyřmi dalšími jednotkami do čela! Nechci vás nudit přílišnými podrobnostmi, pane, proto přejdu k poněkud úspornějšímu řešení:
2. stanoviště – RADLOVEC – vytáhla jsem z úzké nádoby plné sajrajtu (odpusťte mi to slovo, pane, ale je výstižné) a pijavic kovovou placku s vyrytými souřadnicemi dalšího stanoviště.
3. stanoviště – CHATA BARBORKA – bylo to trochu zvláštní, pane, uvařili jsme požadovaný čaj z bylinek (hluchavka bílá), ale není mi jasné, že jsme mohli využít uhlíky z velkého ohně, nádobu i vodu od „hlídačů“.
4. stanoviště – KŘÍŽ – najít modřín v jeho blízkosti nebylo nesnadné a vzhůru nohama nápis vysoko upevněný na něm se dal přečíst i ze země.
5. stanoviště – KOUPALIŠTĚ MOUŘÍNOV – brodění v ledové vodě „rákosového rybníka“ bylo nepříjemné. Chůdy, plazení v dlouhém pytli a sestřelování plechovek s indiciemi? – těžko říct, proč zrovna takové úkoly.
6. stanoviště – ZŘÍCENINA KEPKOV – simulovala jsem zraněného člověka, kterého je třeba na poskytnutých nosítkách dopravit pod zříceninu a zase zpět, tady se Romeo s Láďou docela zapotili, pane.
7. stanoviště – KONŮVKY – paintballovou kuličkou a prakem jsem sestřelila plechovku z Romeovy chráněné hlavy, za což jsem obdržela další tajnou šifru.
8. stanoviště – POMNÍK U ZLATÉHO JELENA – stačilo jen přijít na to, jak šifra funguje s textem na pomníku, a mohli jsme vyrazit dál.
9. stanoviště – RYBNÍK KLÁŠOV U ŽAROŠIC – ač se to možná nezdá, pane, ale přeplavat tento rybník se všemi věcmi, bylo docela příjemné, zvlášť, když jsme využili naše igelitové pytle.
10. stanoviště – VOJENSKÝ HANGÁR – zde byla opravdu těžká „opičárna“, pane (traverza, lanové žebříky, různě umístěné pneumatiky). Romeo nebyl po celou dobu akce úplně zdravotně v pohodě, vzal si paralen, takže si dokážete představit, pane, že byl po tomto úkolu zpocený jako myš. Byla to pro něj výzva, kterou zdolal. Je velká škoda, pane, že tento úkol absolvovaly jen ty jednotky, které došly s námi, protože pak bylo toto stanoviště zrušeno.
11. stanoviště – ROZCESTNÍK U NOVÉHO RYBNÍKU – tady to bylo trochu divné, vybalili jsme všechny věci, jak se po nás chtělo, dostali jsme razítko na čelo, křížovku a mohli si zase vše zabalit, co na to říct, pane?
12. stanoviště – POMNÍK SOVĚTSKÝCH LETCŮ – tohle byl opravdu oříšek, pane. Najít to nebylo až tak těžké, ale začalo pršet a musím se přiznat, že i postupující únava udělala své. Nemohli jsme přijít na to, jak správně vyplnit onu křížovku. Dost dlouho jsme hledali neznámo co. Nakonec začal Včelař ve chvilce rezignace říkat názvy umělých rostlin, které tam byly naskládány ve váze. Nedovedete si představit náš údiv, pane, když jsme zjistili, že se nám hodí do křížovky!
13. stanoviště – CÍL – před garáží v Jalovém dvoře jsme s Romeem trochu falešně „zazpívali“ a tím pro nás akce skončila.
Došli jsme do cíle s dalšími třemi jednotkami jako první. Zvládli jsme asi 60 km. za 21 hodin i díky tomu, že jsme nespali. Vymezený čas na celou akci byl 36 hodin. Upřímně si myslím, pane, že bychom zvládli i náročnější úkoly. Škoda, že se organizátorům nepodařilo připravit akci v původním rozsahu, určitě by se tak zvýšil počet těch, kteří nepřežili. Ale i tak to byla cenná zkušenost a těší mě, pane, že z CH.A.O.S.u došli všichni!
kvítko
hlídka 5:
Naše hlídka, která pochází z 66% ze Studénky a z 33% z Nového Jičína, obsahovala tyto členy: Já (Martin), Adam a Ondera. Všechno to začalo v jedné vesničce na jižní Moravě. Před hospodou nám řekli patřičné instrukce a dali nám primitivní tajenku, podle které jsme vyrazili na první kontrolku. Adam, kterému jsme dali mapu, nás vedl. Všichni šli pěknou cestou, jenom Ondra musel vybrat cestu přes pole, a jelikož byla půlnoc, tak jsme si nevšimli, že pole je mokré, a my byli za chvilku durch. Stejně nám tato zkratka nepomohla, protože jsme potom šli po cestě, která z ničeho nic zarostla nějakým keřem a nebyla průchodná. Sice my ji prošli ale s velkými obtížemi. K první kontrolce jsme přišli mezi posledními. Byla u takové malé nádrže a uprostřed ní byla zpráva. Adam se kupodivu nabídl, že tam vleze. A taky to udělal. Ve zprávě bylo, že další informace najdeme v rybníku, který byl hned vedle. Adam se ani nepřevlékl a už tam byl a hledal, co jen šlo. Jelikož všechny ostatní hlídky se různě pospojovali, tak i já jsem si šel pro správné řešení k Sylvě. Ta mi řekla, kam máme jít dále. Ale podvod to z naši strany nebyl, jelikož jsme jim pomohli s luštěním. A dělali to tak i jiné hlídky takže co? Když jsme věděli, kam jít dál, tak se šel Adam převléci do suchého, ale v tom se stalo něco nečekaného, Adam ztratil trenky. Hledali jsme je, kde se dalo, ale trenky nikde. Byla to pro nás veliká záhada, bo jsme je našli 5 metrů od místa, kde jsme měli věci. Tak se Adam raději převlékl a šli jsme dál. Po cestě jsme před námi viděli asi půl hodinky chemické světlo na něčím batohu. Světlo jsme potom ztratili, když jsme možná brzo obočili u nějakého cigánského statku. Šli jsme po různých lesnických cestách, až jsme narazili na asvaltku, na které byla i ta hlídky s tím světlem na batohu. Byli to hodoňáci. A tak jsme šli na další kontrolku s nimi nebo spíše oni s námi. Kontrolka byla už kousek a byla celkem primitivní – vyndat železný plíšek, na kterém byly souřadnice na další kontrolku z nádoby, ve které plavaly pijavice a podobné svinstvo. To nebyl pro Adama žádný problém, a tak jsme šli dále. Pomalu se začalo rozednívat a cesta byla tím pádem příjemná. Další kontrolka byla spíše pro malé děti, no ale co, uvařit čaj z vlastních zdrojů a navíc na předem připraveném ohništi a ještě žhavé uhlíky jsme si mohli vzít, tak to byl spíše odpočinek nežli úkol. Tak jsme se aspoń napili teplého čaje a šli dále. Adam vymyslel prý dokonalou zkratku, takže jsme šli lesem přes chráněné území a vůbec jsme nevěděli, kam jít, tak jsme to zkusili pomocí kompasu. Dokonce jsme došli i na svaltku, i když jsme asi ztratili 15 minut. Kontrolka byla kousek a měli jsme tam najít nějaký osmělý modřín, na kterém bylo napsané, co dál. Opět ho našel Adam, co bychom si bez něho počli? Na kontrolce jsme si pěkně odpočinuli a najedli se, a když začly chodit další hlídky, tak jsme radši vyšli. Cesta byla v poho, protože jsme se tak trochu vraceli. Kontrolka byla na nějakém vesnickém koupališti a nejmenovaný Kokso ji nazval dětský den. Dělali jsme tam samé kraviny: lozili bahnem pro nějakou zprávu, chodili na chůdách, plazili se v nějakém plátěném pytli a házeli míček na plechovky. Bylo to takové oddychové. Další kontrolka byla už náročnější, alespoň pro Ondru a Adama. Byla na kopci,kde údajně dříve stál hrad. Úkol byl prostý, leč náročný, jednomu člověku, mně, byla zafačována hlava a byl jsem položen na nosítka a úkolem bylo snést mě na těch nosítkách dolů z toho kopce a pak zase nahoru a všichni víte, jak jsou u hradišť kopce prudké, aby tam jen tak někdo nevylezl. Ale jim se to podařilo a ani jednou mě nepustli na zem. Na další kontrolku se šlo pěkně, jelikož začalo svítit slunko. Sice jsme mírně zabloudili, ale i tak jsme došli na další kontrolku. Tam byl jeden z nás, opět já, navlečen do hokejistického brnění a na hlavu mi dali helmu, ke které byla připevněna plechovka, do které se museli trefit Adam s Onderou prakem a stříleli kuličkami na paintball. Netrefili ani jednou, a tak jsme tam museli běhat, abychom se dozvěděli, kam jít dále. Nakonec nám to řekli a my vyrazili. Kontrolka byla u pomníku obětí druhé světové války (možná to byl pomník něčěho jiného, ale to už si nepamatuji, takže se omlouvám, jestli jsem urazil nějaké pamětníky). Na pomníku byla jména a podle nich a podle papírku, který nam dali, jsme vyluštili, kam jít dál. Bylo to u nějaké vody, což se nám vůbec nelíbilo. A naše obavy byly odůvodněné, bylo to jezírko. A my ho museli přeplavat se všemi věcmi. Naštestí jsme všichni měly s sebou igelitové pytle, a tak se nám žádné věci nenamočily. Ale voda byla tak studená, že když jsem tam vlezl, měl jsem pocit, jako by do mě začalo bodat tisíce nožů. No aspoň jsem si pohl na další břeh. Rychle jsme vyrazili dál, jelikož jsme věděli, kolik kontrolek nás ještě čeká a za jak dlouho se setmí. Další kontrolka byla u staré vojenské základny, ale byla zrušena a absolvovaly ji jenom první hídky. My jsme mysleli, že jsme blbě, ale pak Ondera našel na zemi zprávu napsanou cihlou. Dali jsme si 15 minut na odpočinek, a když jsem měli vyrazit, chytla mě křeč do nohy, ale ta naštěstí brzy přešla. Podle mapy měla být kontrolka po cestě kolem tří rybníků. My už byli hodně unaveni, takže když jsme procházeli kolem osmého rybníka, začalo nás to trochu deprimovat. Ale kontrolka tam naštestí byla. Tam nás akorát prohledali, i když vůbec nevím proč, a my šli dále. A začalo pršet. Další kontrolka měla být opět na místě nějakého pomníku. Ale cesta byla strašná, únava nás drtila, s Ondrou jsme to počítali a asi 45 hodin jsme byli vzhůru a asi polovinu jsme pořád šli. Já měl pomalu halucinace, v jednnom lese jsem se byl podívat na kopec, jestli je tam cesta, a když jsem jí viděl, tak jsem se otočil a volal, že tam je a bylo mi divné, že Adam a Ondera pořád stojí, tak sem pořád volal a oni se najednou objevili uplně odněkud jinud a já si uvědomil, že jsem volal na dva stromy. Moc jsem se tím nezaobíral a šel jsem dál. Potom jsme pořád viděli někde asvaltku, ale ona tam vůbec nebyla, až nakonec jsme ji našli. Po ní jsme došli do vesnice, kde jsme potkali Radka, Amatéra a Evinu. Oni nám říkali, že už tam jsou strašně dlouho a že to nemůžou najít. Tak jsme hledali společně. Už byla tma a my potkali přerováky a hledali i s nimi. Nakonec jsme došli k jedné chatě, kde byl konec, tam jsme zazpívali nějakou písničku a šli spát. Vedoucím skupin pak ještě ukázali ten pomník, ale to já už tvrdě spal. A spalo se dobře s pocitem: “Já to přežil!“
martin
hlídka 6:
Dne 6. – 8. 5 2005 jsme se já, Amatér a Evča zúčastnili zálesácké akce Přežití 2005. Na tuto akci jsme se již dlouho předtím připravovali. Každý si musel dobře rozmyslet co vezme a co ne, protože trasa činila asi 50 – 60 km . Akce začala v 23:00 v pátek a skončila pro nás asi kolem deseti v sobotu večer. Počáteční šifra byla velice jednoduchá tj. posunutí písmenka o jedno v abecedě. Po rozluštění jsme vyrazili k chat. oblasti Jitřenka. Zde jsme měli za úkol vylovit z nádrže skleničku s tajným inkoustem, poté jsme měli poskládat slovo z počátečních písmen slov, které zobrazovaly obrázky ve vedlejší nádrži. Vzhledem k zimě se nám do vody nechtělo do vody a tak jsme jen poslouchali:) Ale zato jsme viděli Sméagola:))) Pak jsme vyrazili na další kontrolku, spojili jsme se s šílenou skupinou běžců, kterou jsme za chvíli opustili kvůli zběsilému tempu, no a na další kontrolce jsme měli za úkol vylovit kovový plíšek z nádoby plné pijavic, což nebyl žádný problém. Na plíšku byly zeměpisné souřadnice další kontrolky. Tam jsme začli pochodovat, na další kontrolce jsme měli uvařit bylinný čaj ještě jsme k tomu mohli použít žhavé uhlíky z rozdělaného ohně, což mi připadlo docela zelenáčské:( Pak vyrazili jsme k vzdálenému kříži, jež na mýtině se tyčil a ten nás poslal k nedalekému modřínu, na modřínu byl nápis, jež nás odkázal na další kontrolku. Tam jsme měli přebrodit rákosí, prolézt dlouhým pytlem přejít na chůdách asi 4 metry a nakonec se shodit míčkem 6 plechovek, no zkrátka takový Den dětí:) Poté jsme se vydali na kontrolku, kde se přenášel zraněný. Přenášeli jsme s Amatérem Evču a na kvalitních nosítkách, v podstatě to nebyl žádný problém. Pak jsme šli na kontrolku, kde se střílelo z praku. Do chráničů se navlékl Amatér a já se mu strefoval do plechovky na hlavě paintballovou kuličkou, měl jsem 6 pokusů což nebyl pro mě žádný problém. Dostali jsme šifru a odešli na k památníku. Tam jsme po docela dlouhé chvíli rozluštili šifru, ve které byly souřadnice řádků a pořadí písmen na památníků. Potom jsme se vydali s Přerovákama na cestu společně, předtím jsme se jen náhodně potkávali. Na další kontrolce jsme museli přeplavat přehradu se vším co jsme nechtěli postrádat. v tom jsem si docela liboval, tak že jsme si vytáhli sil. pytle a přeplavali. Další kontrolka byla pro nás zrušena, díky problémům s policií ČR, byla zde opičí dráha nebo něco takového. Další kontrolka byla u nějakých rybníků a zde se začala projevovat únava a nedostatek spánku. Nějakou chvíli jsme šli podle azimutu, což není alespoň pro mě nejlepší způsob orientace… No nakonec jsme to našli a ani jsme si moc nezašli. Tady jsme museli vybalit všechny věci a už jsem se bál co nám vezmou. No nakonec řekli, že si to máme zase sbalit, čímž mě totálně dostali. Chvíli jsme se odpočinuli, pojedli a vyšli na poslední kontrolku(což jsme nevěděli). Tu jsme zaboha nemohli najít, ono totiž nápis Pom. sovětských letců či jak byl asi o 1,5 km dále než značka pomníku no a vzhledem k naší únavě a halucinacím z ní plynoucí(pařez = velký černý pes, větve = řetízky atd.:)). No nakonec jsme se potkali s Přerovákama a Adam´s team a trefili hadrou do cíle, čímž jsme přišli o nádhernou šifru s kytkami ve váze. No ale stejně to byla hadra, protože jsme si nejdřív mysleli, že je to hospoda a pak se ukázalo, že to byl cíl.:))) V cíli jsme se do diktafonu představili a zazpívali Prší, prší a šli spát okolo 22:00. Ráno jsme se sbalili a dali si v místním stánku „čaj“ a trochu toho nějakého masa. Počkali až skončí rada a doktor nás díky bohu odvezli na nádraží a jeli jsme domů….
gwindor