Vůně, ta krásná vůně pečeného kuřete opět rozezní mé čichové buňky a konečně po té době jsem šťastný, hned jdu do kuchyně abych se přesvědčil zda znovu neblouzním. Neblouzním , je tam , krásné , dozlatova opečené , křupavéééé.

Hned jakmile dojím poslední sousto kuřete, vyrážím poděkovat mému zachránci, avšak ten podle slov místního opata již večer odešel, divím se , proč nepočkal, chci se mu odvděčit. Dobrá říkám si, zřejmě jsem nebyl jediný kdo potřeboval jeho pomoc a na gesta si asi nepotrpí, a spěchám zpět do pokoje abych zabalil tornu a vydal se na cestu.

Přijdu do pokoje , a jako znovu zrozený ,plný síly a energie rychle balím věci, soukám je do torny, kontroluji svou sekeru, a veškeré propriety a věci které mají být vždy po ruce. Poslední obhlídka pokoje, a tu najednou vidím zmuchlaný arch papíru, napadne mne že je zde ještě po předchozím obyvateli pokoje? Když jsem dorazil, nezabýval jsem se jak to zde vypadá, zajímalo mně jen jedno, najít postel a trochu si odpočinout. Ale něco mi říká abych jej zvedl, něco hluboko uvnitř, nevydržím a se všemi věcmi se opět prosoukám dveřmi do pokoje a zvedám tu zmuchlaninu.

Čitelného moc nezbylo ale jedno přece, nějaké zvláštní písmo a inkoust který je zřejmě trvanlivější než obyčejný, zkoumám písmo a čtu nahlas : Hostinec u Krhavého Slunca a dole zřejmě autorův podpis Leif.

Zvláštní, říkám si, že by mi chtěl zanechat vzkaz a pak si to z nějakého důvodu rozmyslel? Vedl ho k tomu můj stav, myslí si, že už nemohu bojovat ?  Tak to tedy ne….. říkám si v duchu popuzeně, a rychle vyrážím do knihovny abych prozkoumal staré mapy a ihned mohl vyrazit na cestu……………………