Už jeto zase tady. Prázdniny a s nimi i všemi očekávaný zálesácký tábor. Letos jsme se všichni sešli v Dambořicích, protože právě místní zálesáci měli letošní pobyt na starost. Jelikož je tvorba celotáborového programu poměrně náročná, zapojili se i Zálesáci ze Studénky, zejména Ondera.
Když jsme po dlouhé cestě dorazili k plánovanému místu, objevily se před námi mohutné hradby. Prý se za nimi ukrývá slavná Rytířská akademie, kde se budeme zaučovat všemu, co má správný rytíř umět?
Nejprve jsme se jako správní budoucí rytíři museli vydat na průzkum nejbližšího okolí. Následovalo již tradiční posezení u zahajovacího ohně s kytarou, které trvalo až do setmění?
V akademii společně s námi pobýval mocný čaroděj Merlin, který nám oznamoval všechny dobré, ale i zlé zprávy. Prvním náročným úkolem rytířů bylo nalezení nezkažených potravin, které byly ukryty v tajemném Kaňonu duchů. Jídlo bylo nalezeno včas, hladomor nepropukl, a tak byly ztráty minimální. Když se slunce sklánělo k obzoru, následovaly hry v rytířském duchu.
Nadcházející ráno bylo velmi krušné, jelikož byl zajat hlavní rytíř akademie a celá akademie se dostala do zajetí našich hlavních nepřátel- Sasů. Několikrát jsme se marně pokusili o vzpouru, ale Sasové byli velmi silní. Po triumfálním návratu našeho Rytíře, byla akademie osvobozena od krutovlády Sasů.
Pomocí čaroděje Merlina se nám podařilo brzy získat první dvě části Chamtenburské pečetě, která má pomoci Bílému rytíři, jež dokáže celou akademii zbavit zla od Černého rytíře.
Jelikož je Merlin čarodějem dobrotivým, umožnil nám také nahlédnout do vzdálené budoucnosti- do 17. století. Dva poslové z této moderní doby nám předvedli střelbu ze zbraní, které tehdy využívali.
Když jsme nabyli aspoň základních rytířských dovedností, vypravili jsme se na tajemnou cestu na starodávný hrad. Všem se nám zde líbilo a tajemnou atmosféru dokreslovala právě zuřící bouřka, před níž nás ovšem tento mohutný hrad spolehlivě ochránil.
Následující den jsme se všichni rytíři vydali zpět do akademie a cestou jsme se zastavili ve Vodním světě a aspoň na malou chvíli mohli odložit své zbraně. Celou cestu nás doprovázeli mongolští obchodníci, kteří nás naučili vyrábět si luky a šípy a zacházet s nimi.
V akademii k radosti všech proběhla slavnost mongolského svátku Ulamabátar. Jedná se o svátek vodního dovádění, jelikož je v Mongolsku téměř celoroční nedostatek vody. Po těchto radovánkách naše myšlenky opět zbloudily k Černému rytíři. Abychom jej dokázali přemoci, bylo nutno získat posvátnou dýku, díky níž jej mohl Bílý rytíř porazit. Dýku jsme společnými silami nalezli v hladomorně, jež náležela akademii.
Opět se objevili obávaní Sasové i Černý rytíř. My jsme však udatní rytíři, a tak jsme všechny nepřátele akademie s pomocí Bílého rytíře s Posvátnou dýkou a Chamtenburskou pečetí bez váhání zahnali na ústup, či pobili?
A co říci více? Dobro zvítězilo nad zlem a nastal obávaný čas loučení?
Bylo dlouhé a smutné. Chtěla bych poděkovat za dobrou organizaci tábora a doufám, že se všichni opět brzy shledáme
řechtačka