27. indiánská stezka

Indiánská stezka 21.6.2008

 

Když jsem se v sobotu o půl čtvrté ráno probouzel, byl jsem nervózní. Jednak z toho, jestli se mi skutečně podaří vstát z postele, ale taky proto, zda-li splním očekávání ostatních a jako Vyslanec Ch.a.o.s.u  nezklamu. Po neskutečně dlouhé cestě vlakem, kterou jsme si zkracovali neskutečně dlouhými hrami ve vlaku, jsme konečně dorazili na malou přívětivě vypadající zastávku uprostřed lesa. Dojem přívětivého neosídleného místa dotvářela stará neobydlená hájenka. A nebýt té nepřívětivé fabriky na dřevěné skládací metry stojící opodál, určitě by se našel někdo, kdo by toto místo označil za ideální pro zálesácké tábory a podobné akce v přírodě. Ovšem po procházce po areálu něčeho, čemu by se odvážnější typ člověka odvážil nazvat kemp, nám bylo jasné, že v tomto „tábořišti“ nebudou zrovna ubytováni konkurenceschopní potomci trampských osadníků. Ti totiž vymoženosti jako elektřina či dokonce bazén neznali. Situaci mohli zachránit jen další zálesáci, a jelikož opravdu dorazili naši staří známí z Hodonína a Ždánic, mohlo se začít. Pár organizačních pokynů, a stavíme se na improvizovaný start. Už po chvíli, při probíhání lesní cesty ostře strážené kopřivami, litujeme zdejší závodnice sebejistě oblečené do kraťásků. Chvíle přemýšlení pravidelně střídají chvíle náhodného tipování výsledků a už se ocitáme v improvizovaném cíli. Jednoznačně se shodujeme na tom, že celý závod byl určen pro osoby městského typu v kraťáskách a vzhledem k tomu, že jsme zde soutěžili poprvé a neměli možnost řádně se připravit, nedávali jsme si moc velké naděje na úspěch. I proto nás překvapilo, že jsme se ve svých kategoriích umístili na 2. a 3. místě, a tím jsme si dokázali, že na tom nejsme s teoretickými znalostmi zas tak špatně.

 

Bobeš

 

 

Byli jsme pozvání na Indiánskou stezku, na kterou se přihlásili jen 4 zálesáci ze Studénky. Vyjeli jsme brzo ráno, abychom v 9.00 byli na místě. Vlaky nám moc nevyhovovaly, tak jsme přijeli o malinko dříve, ale to vůbec nevadilo, alespoň jsme v klidu pojedli, prohlédli si okolí a postupně poznali své soupeře. Trasa byla pro všechny kategorie stejná jen mladší děcka měli o něco méně otázek. Na trasu jsme se dostali až poměrně pozdě, jelikož bylo kolem 40 hlídek po dvou lidech. Vyzkoušeli jsme si plno zajímavých kontrolek jako střílení z luku a praku, stavění stanu, lanovou dráhu a plížení pod síti, zatloukání hřebíků a chození podle azimutů a mezi tím bylo hodně otázek ohledně rostlin, hub, vesmíru a zvířat.Byla to zas úplně jiná zkušenost,  kterou jsem ráda absolvovala. Myslím že se tato akce povedla a byla dobře z organizovaná.

 

 

Kačaba