Brigáda srub.
Každá legrace něco stojí. Není dračáku bez pěkně pokosené travičky
kolem (pokud nebojujeme zrovna proti raptorům). Chtěli jsme jet na
naši oblíbenou zábavu, a proto bylo třeba zorganizovat jednodenní
brigádu kolem srubu.
Sobotního rána se tedy sešla partička pracantů, aby s trávou udělali
krátký proces. Nebylo to tak lehké, jak se zdá. Slunce pálilo a
většinu z nás spálilo, tráva se odmítala poddat kose*.
My jsme ale děti z vesnice a dobře víme, jak s trávou
naložit. A tak jsme měli v podvečer hotovo a s rudými,
horkými krky jsme jeli domů.
*Kosa je zemědělský nástroj určený k obouručnímu sekání a řezání resp. pokosu travin
(výroba sena, senoseč) či ke sklizni obilí (žně či žatva).
Člověk pracující s kosou se nazývá sekáč nebo také zastarale žnec.

Brigáda Kotvice
Za kolejemi je divočina. Možná né dost exotická, ale nám malým
přírodovědcům to stačí.
Krajina utvářená řekou Odrou, poklidně meandrující lužními lesy,
loukami…
Někdy se ale klidně tekoucí voda změní v zuřící, všeberoucí
tok. Povodně jsou v Poodří běžnou záležitostí, okolní
lužní lesy jsou schopny zadržet velké množství vody, a tak
omezit škody ve vesnicích a městech na toku. Velkou vodou
jsou ohroženy i okolní soustavy rybníků, tam si živel
vybere oběti na snůškách vodních ptáků a na rybách. Aby
se tomuto rozmaru přírody zabránilo na rybníku Kotvice a taky
na dolním konci Albrechtiček byla na původní hrázi navýšena
hráz o několik metrů vyšší.
Našim úkolem bylo tuto hráz zpevnit. Kdo čekal, že jsme po hrázi
jezdili bagrem, tak ten se spletl. Jednoduše jsme pod odborným
vedením vysázeli na hrázi mladé stromky, které svými kořeny
časem vystuží hráz. Za spoustu let, až stromky budou velké, se
budeme jistě pyšnit a rádi vzpomínat na tuto brigádu.