dračák – walhalla 06. – 08.01.2006

Já, Kod Singalur, zasvěcenec sedmi a vyvolávač všech čtyř živlů, popsati nyní chci, jaký osud stihl armádu, jež pokořiti skřety se vydala. Nechť ten, kdo svitek tento získá, doručí jej na dvůr královský, by král o osudu našem zpraven byl. K tvrzi vévodkyně Silmerin mě pozdě večer zavedly kroky mé. V kraji tomto já hledal svou hůl, jež ztratila se při událostech dávno minulých. Zde nalezl jsem armádu, jež na skřety vytáhnout se chystala. Považoval jsem za svou povinnost se k nim přidat.

Vyrazili jsme připraveni na střet do mrazivé zimy venku. Avšak k hranici s územím skřetím jsme nedorazili. V temnotě se probudilo zlo, s jakým jsem se nesetkal. Nejprve jsme zahlédli na cestě před námi ležet mrtvolu, jež žádnou ránu na první pohled neměla. Pojal jsem ihned podezření, pohlédl jsem na krk zabitého. Byly tam, dvě ranky, jež mohly znamenati jen jedno. Varoval jsem voje vévodkyně, ale již bylo pozdě. Náhle, znenadání, se upíři sesypali na nás. Nebyl žádný způsob, jak by jsme s nimi mohli bojovat, vyhrát jsme nemohli. Bojovníci na útěk se dali, i já jsem opustil urychleně tato místa. Jen nemnoho z nás se dostalo zpět do pevnosti. Vévodkyně mezi námi nebyla. V pevnosti dva podivné cizince jsme nalezli, znak slunce oba na zbroji nesli. Jako paladini Aurionovi se představili.

Jakmile o upírech se dozvěděli, neváhali a vyrazili. Jejich bůh velel jim zlo toto zničit. Ač následovali jsme je, jak upíry poraziti se mi kvůli tmě a rychlosti jejich nepodařilo. Stalo se to však, upíři zničeni byli. Tím však střet náš s upíry nekončil, neboť ti, jež upíři poranili, stále na živu byli. Paladin nechal část bojovníků, aby raněné odnesli. My ostatní jsme se vydali najít moudrého muže, poustevníka, jež zvrátit kouzla temné by mohl. Nalezli jsme jej, svatého muže, z něhož síla veliká přímo vyzařovala. Ten neváhal a ku pomoci nám byl. Vydal se do pevnosti a kouzly svými nám pomohl. Moc čerpal z přívěšku, jež pro vévodkyni vyrobil jsem. Také vodu svatou a česnek použil. Zraněné kouzel upířich zbavil a tak vévodkyně opět v čelo svých vojů postaviti se mohla. Ten den však již další výpravu pořádati smyslu nemělo a tak spočinuli jsme v pevnosti.

Den další vyrazili jsme proti silám skřetím. Já nalezl svou hůl, jež v bráně do pevnosti skryta byla. Kouzelm jsme Dlouho jsme se sněhem brodili, než k Východní věži dorazili jsme. Tam však zvědové zastavili postup náš, skřetí síly podivně jsme přeskupovaly a vyčkali-li by jsme, jen malá síla skřetů zde mohla zbýt, aby území své před námi bránila. Dlouho jsme vyčkávali, i já sám se vydal na průzkum, ale řádu v skřetích přesunech najít nešlo. Nakonec vévodkyně k útoku rozkaz dala, a my zničili hlídku skřetí u Východní věže. Počasí a obrovské skřetí síla nás ale od dalšího postupu odradily. Bojovníci se stáhli zpět, já do kouzel se zahalil a na průzkumu zůstal. Netrvalo dlouho a skřeti svůj poplach zrušili, voje vévodkyně opět k hranici se vydat mohly. Teď již nic nebránilo v útoku. Postupovali jsme hlouběji a hlouběji do dříve zapovězených míst. Skřeti prchali, nebo umírali pod našimi meči, před námi bylo vítěství a smrt kráčela v našich patách. Pak se voje skřetí u pevnosti shromáždily.

U pevnosti skřetí tedy s tuhým odporem setkali jsme se. Obrovský zlobr před opevněním stál, Cepem věků se rozháněl. Jelikož zlobrovi kouzly ublížiti nelze, držel jsem se vzadu. Pak z pevnosti voje skřetů se vyrojily, a kdyby jen skřetů. Ohyzdní skuruti s meči otrávenými je vedli. Jedna skřetice se na mě vrhla, já její meč holí vykryl a zničit ji kouzlem se chystal. Náhle však šíp z pevnosti vylétl a do ruku mou probodl. Já upadl na zem a nežli meč stačil jsem vytáhnout, skřetice svůj meč do srdce mého zabořila. Ostatní bojovníci též štěstí neměli, zlobr a skřeti do jednoho naše voje pobili. Svitek tento však pravdivý jest, ač myslet si můžeš, že nemožné je to. Jen dále čti, a porozumíš. Po smrti naší zahlédli jsme Smrtě, jež pro duše naše přišel. A s ním valkýra, jež duše do Valhaly nosí. My v bitvě zabiti jsme byli, a Thorovi byla ta bitva zasvěcena. Proto jemu naše duše patřily. A tak naše duše byly do síně jeho odneseny. Vévodkyně však s námi nebyla a my můžeme jen domýšlet se, jaký ji osud stihl.

Ve Valhale nás přijal sám Thor a vyzval nás, by jsme u jeho hostiny zasedli. Bojovníci padlí nám společníky byli. Po hostině pro Thora bojovníci sochu vytesali souboji svou dovednost měřili. Já však k radosti důvod neměl, Valhala možná nebem pro bojovníky je, avšak pro čaroděje v ní mnoho není. A pak, náhle, vstoupila Naděje, v šatu bílém jako sníh, a k Thorovi mluvila. Připomněla mu službu, jež pro ni udělal, a aby duše naše z Valhavy propustil žádala. Thor se přemluviti nechal. A tak jsem se já, Kod Singalur s částí družiny vévodkyně dostal do světa mrtvých. Abychom se mohli vrátit do světa živých, udělali jsme, co Naděje poradila nám. Vydali jsme se za Démonem Hazardu, Hráčem, který by nám radou mohl být ku pomoci.

Démon Hazardu v chýši plné chladu nás čekal. Nebylo však snadné k němu se dostat. Ne, nepřátelé nás na cestě nečekali, však sníh a mráz naše síly vyčerpal a do srdce pochybnosti zanesl. I přes tyto nástrahy došli jsme až k Démonovi. Ten s námi hry plné náhody hrál, a když prohrál, prozradil nám, kde brána do světa živých nalézá se. Vydali jsme se tam tedy. Zde jsme se střetli s mužem, jež tvrdil, že je Theurgem. Také žil ve světě živých a byl zabit. Zdá se, že vévodkyně měla něco společného s jeho smrtí, protože po rozhovoru krátkém kouzlo mé k otevření bran astrálních vyvolávat začal. Myslel jsem, že kletbu na nás vrhnout chce, a začal stejné kouzlo vyvolávati, bych jeho úmysl zmařil, on ale sílu magickou použil jinak. Několik soch, či snad bytostí nemrtvých kouzlem znehybněných, začalo se pohybovat. A zaútočilo. Já kouzlo ku své ochraně použil, ale jelikož záměr můj původně jiný byl, nezdařilo se. Pak po druhé Theurg moc svou ukázal, když stvůry, jež ovládal, vlastní magii proti nám použily.

Bitva byla dlouhá. Můj meč i má hůl mne před meči zrůd ochránily, má moc jim zabránila seslat na mne kouzla. Ostatní ale tak šťastní nebyli. Chvíli jsem chtěl bránit paladina, který mnoha kouzly zasažen byl, ale nebylo toho třeba. S půlí těla ochromenou schopen bojovat byl. I ostatní bojovali statečně, hlavně divocí bojovníci ze Severu. Pak byl zabit Theurg a většina stvůr v půli pohybu zamrzla. Bitva byla vyhrána.

A já nalez bránu, tvořenou čirým chaosem. Bránu, jež by rozložila kohokoliv, kdo by do ní vstoupil. Naštěstí, theurg měl u sebe několik svitků, jež pomoci nám mohly. Podíval jsem se na ně. Jeden z nich byl zašifrován, další umožňoval vnutit chaosu řád. Avšak, potřebovali jsme magické krystaly, velké množství. Theurg jich sice měl několik, ale i tak jsme se museli vrátit k Démonu Hazardu. A znovu hrát.

Bojovníci získali od démona klíč k šifře, a rozšifrovaný svitek řekl nám, jak třeba krystaly rozmístit. Pak jsme i krystaly vyhráli. Podruhé jsme se vydali k bráně a začali rozmisťovat krystaly. Však štěstí nám nepřálo a zima strašná ničila nás. Nakonec paladin krystaly na svitek vysypal, modliv se při tom. Kouzlem jsem se pokusil otevřít bránu spět do světa živých. Ale zda-li tam vedla, nevím. Poté, co branou prošli jsme, napsal jsem svitek a kouzlem ho odeslal. Neví, kde skončí, ani nevím, odkud ho posílám. Avšak, doručíš-li jej na dvůr královský, odměna jistě tě nemine. Vždyť králi osudy armády jeho jistě lhostejné nebudou.

Kod Singalur