hozená rukavice 18. – 22.02.2005

Pod tímto pojmem si každý představí nějakou výzvu,která nebude jen tak a bude za něco stát.Většina zálesáků už ví, o co jde a s čím mají tu čest.Jedná se o dost šílenou akci, na které si člověk dokáže, co v něm je a jestli si umí opravdu sáhnout na dno svých možností a sil.A teď trochu konkrétněji – jedná se o 100 kilometrový pochod v okolí Hodonína. Na tento pochod jsme se vypravili do již zmiňovaného Hodonína v terminu od 18-20.2.2005. Z vlakového nádraží ve Studénce jsme odjížděli okolo 19.00.Už na nádraží se vyskytly menší komplikace s mapou (vůbec jsme jí nemněli),ale i přes tyto komplikace jsme se přenesli a do Hodonína jsme odjížděli jak s mapou tak s docela dobrou náladou v následujícím složení Adam,Radek,Evča,Martin,Roman,Amatér a moje maličkost.Jestli v seznamu hledáte nějákého vedoucího tak marně, protože zůstali doma a nás vybavené dobrými radami a vlastní kuráží poslali do světa na zkušenou.

Po příjezdu do Hodonína nastal první malý problém,kde je zálesácká klubovna.Ovšem s pomoci mapky (kterou jsme dostali navrch k dobrým radám od vedoucích) jsme klubovnu i po tmě našli.A překážkou nebyli ani místní lehce opili hokejoví fanoušci.K našemu překvapení jsme tam byli,hned po pořadatelích,první.Zaprezentovali jsme se a potom začalo čekání na začátek.Obsadili jsme jednu místnost a čekali.Každý si vychutnával poslední chvíle klidu a využíval toho,že může sedět.Postupně se dostavovali další a další až se konečné číslo přihlášených zastavilo na 31 lidech.Potom Berťa (hlavní pořadatel) svolal krátkou poradu o tom kudy se půjde a další věci.Vyslali jsme Adama s Amatérem.Dozvěděli jsme se,že začátek bude stejný jako u 50 km pochodu.Další informace byla,že bude 11 kontrolek.Pak se všichni shromáždili před budovou a zazněla dlouho očekávaná slova“start o jděte“ tyto slova zazněla z úst pořadatelů okolo 22.00 hodiny.Ze začátku jsme se drželi jedné místní skupiny,která nás vyvedla z Hodonína a dala dobrý směr.Začátek vedl docela blízko státní hraníce mezi spoustou rybníků.Docela šokem pro nás bylo setkání s pohraniční policií a následné vysvětlování,že nejsme pašeráci nebo něco jiného,že prostě jenom jdeme 100 km pochod a že jsme úplně normální.Radši nás nechali a rychle odjeli.Pokračovali jsme ještě chvíli s hodonínem a skupinou z Dambořic.Avšak dlouho ne.Naše cesty se rozešly a my pokračovali dále sami.Na první kontrolu jsme dorazili jako první,ale na paty nám šlapaly 2 jíž zmiňované skupiny dále jsme pokračovali stále první.Kdybych měl stručně popsat terén tak mi na to stačí  jedno slovo prostě “hnus“ všechno co si jen člověk dovede představit po kolena sněhu se střídalo s krásně zmrzlými cestami na,kterých nebylo problém spadnout.Na kontrolkách byl velmi příjemnou vzpruhou teplý čaj,postupně jsme se dovídali,že počty odpadlých narůstají a na nás přišla taky krize,která vyvrcholila tím ,že jsme na 4 kontrolce přišli o vedení a taky,což byla mnohem větší ztráta,o jednoho člena.Martin odstoupil asi po 35 km úmorného pochodu s velkou bolestí v kotníku.Další kontrolka byla docela daleko a v cestě stál nevyšší kopec v okolí.Tyčil se docela hrůzostrašně,ale pokořili jsme jej s vypětím všech sil.Cestou jsme potkali ostatní a zjistili,že na další kontrolce končí spousta lidí.Mezi nimi i naši Evča,Amatér a Roman,které zlomila zima a polní cesta,která nám odepsala kotníky.Dál jsme pokračovali v 6 lidech složených z celé republiky.Před 14.00 jsme dorazili do Čeložnic kde jsme spali do 21.00.Kromě nás dorazilo do Čeložnic ještě dalších 6 lidí.Po osvěžujícím spánku nás pokračovalo jen 6.Po další kontrolce odpadli další 2 tudíž pokračovali jen 4.Adam,Radek,Já ze Studénky a Včelař z Dambořic.V této sestavě jsme pochod,jako jediní,dokončili.Z průběhu chůze si pamatuji akorát levá střídá pravou a pořád dokola.A ještě spánek na vlakové zastávce.Zpátky do Hodonína jsme přišli okolo 12.00. Potkali jsme tam v klubovně náš zbytek a s radostí na rtech a bolestí nohou jsme jeli domů kde nás čekali vedoucí a měkké postele a klidný spánek.Cesta nám trvala cca.30h a ušli jsme 100km.A dokončili ho 3 lidé ze Studénky Adam, Radek a já.

Ondera