Jak jsme lozili na horolezecké stěně.

27. duben se nesl ve znamení funění, roztřesených i bolavých rukou, nohou a dalších nespočetných údů lidského těla. Mnozí zjistili, že vlastní „svaly“, o kterých snad doposud ani nevěděli. Taky se dostali do poloh ne příliš přátelských vůči gravitaci, což mnohdy vedlo k potupným pádům či zhupům. Ale síla zálesáka CH.A.O.S.u  je téměř nezdolná, proto jej nejeden neúspěch neodradí, a tak zálesák šplhá, leze a stoupá k vysněným výšinám děj se co děj. Musím přiznat, že se našli i takoví, kteří jen pozorovali šplhavce z bezpečné vzdálenosti a pohodlí měkkého „koberce“. Ale i oční podpora a přítomnost kamaráda je fajn. Alespoň přišli!

Na závěr musím s hrdostí oznámit, že jsou v našich řadách i velice nadaní jedinci, ba přímo skoro profesionálové v oblasti lezení. Taky děkuji zúčastněným horolezcům, kteří sem tam i tu užitečnou informaci utrousili, tu lano podrželi, tu dobrou radou, kam nešikovnou nohu dát, přispěli.

Kvitko

 

{mosimage}    {mosimage}

{mosimage}    {mosimage}