Brzičko, dokonce ještě za tmy, vyrážíme směr Hranice na Moravě. Jednoho by to zmátlo, vzhledem k tomu, že je cíl naší cesty přímo za našimi zády, ale první dojem nemusí být vždy ten pravý, poněvadž přesedáme na jiný vlak mířící na Valašské Meziříčí a dál. Tady mám menší okno, jelikož jsem usnula. Tak jsme dojeli na Slovensko a po několika přestoupeních dorážíme do městečka Trenčín, kde si, jak si starší generace pamatuje, Duško vyrazil přední zoubky. Dobijeme místní hrad a vyrážíme směr nejprudší kopce široko daleko.

            Počasí nám stále přeje, až na drobné přeháňky, které úspěšně zaháníme nasazováním a sundáváním pláštěnek. Náš hovorný kolektiv tak postupuje vstříc dobrodružstvím, cestou se sice ztratíme, ale aspoň můžeme říct, že umíme chodit v kruhu. Občas vydatně posvačíme, osvěžíme se čistou vodou ze studánky,  pokocháme se kouzelným výhledem, až se přiblížíme k prvnímu noclehu. Zde se spřátelíme s velmi hovornými kluky z nedaleké vesničky, povečeříme a uléháme do spacáků.

            Další den je teplo, slunce svítí, kvete kvítí, tak ti připravenější přezbrojí na kraťasy a ti bez kraťas mají hold smůlu. Zase jdeme hlavně do kopce, sice velká část skupiny sténá a uvažuje, jak se zbavit těžkého batohu, ale stejně jim to nepomůže. Den rychle ubíhá a schyluje se k večeru, proto opět hledáme, kde složíme hlavy, a ejhle louka s potůčkem, gondorským stromem, zkrátka – co víc si přát.

            Třetí den je cíl jasný, dojdeme na skalnatý vrchol jménem Vapeč (956m). Cesta na něj je opravdu krušná, skoro vypotíme duše, ale i tak se na něj vyškrábeme. A všechna ta námaha stojí za to, protože výhled do krajiny je tak kouzelný, že i ti nejzarytější z nás nelitují propocených triček a bolavých nožiček. Z výšky si dokonce vytipujeme nocležiště, cesta k němu je sice trochu zapeklitá, leč ne nemožná, tak tam k večeru také dorazíme. Po večeři se vesele družíme dokud nás zima a únava nezažene do stanů.

            Další den už jen klesáme po hřebenovce do města Lietava, kde nasedáme do vlaků a nabíráme směr domů. A aby toho nebylo málo, v Lidči se zrovna zastavil kinovlak se spoustou atrakcí, a jelikož jsme měli čas, vyfotili jsme se s ovcí a vyfasovali spoustu věcí zdarma.

Bylo to fajn a doufám, že na podzim vyrazíme na Slovensko znovu.

 

 

Víla (Eva) Zubnička – člen zálesáckého střediska CH.A.O.S. Studénka

 

 

{mosimage}    {mosimage}

{mosimage}    {mosimage}