Byl krásný zimní den, pátek. A my se začali scházet na nádraží k odjezdu  do Ve(p)řovic.

Někdo měl malé zpoždění, ale vyjeli jsme na čas. Již ve vlaku se skupina odvážných rozdělila na dvě družstva, která spolu měly soupeřit o dobytí vrcholu. Hned jsme dostali obálky s texty a začali luštit. Na nádraží ve Ve(p)řovicích nás čekaly hromady sněhu a taky první zkouška. Museli jsme se navázat na lano a jít nahoru ve stylu vysokohorského výstupu. Ten byl ztížen množstvím sněhu a větrem a taky hustou tmou. V pořádku jsme všichni dorazili na nám známou a oblíbenou mysliveckou chatu. Odházeli vchod do chaty, rozdělali oheň v kamnech, ubytovali se a vybalili jídlo. Ráno bylo krásné a vítr se sněhem nám stále zasypával vchod i dřevo venku nachystané. Po snídani si družiny vyrobily bojové vlajky a pak se začalo jezdit na čemkoli a jakýmkoli způsobem. Dorazila Sylva, Romeo a Sonička, kteří se přidali k bandě již zasněžených dětí jezdících  z kopce, vlastně po chodníku, po kterém občas prošel nějaký ten turista. Za přispění Sylvy se pak dovařil výborný guláš, který všem chutnal. Po krátké pauze nás čekala další vypečená bojová hra ve sněhu. Začátek byl narušen nemilou událostí. Nějaký turista měl potíže, asi mrtvičku, a my jsme šli na pomoc. Ještě než jme dorazili na místo, tak už tam byli záchranáři se saněmi. Začali jsme si stavět malé sněhové opevnění, ve kterém byla naše bojová vlajka, o kterou se mělo bojovat. Boje byly urputné. Bylo velmi těžké utíkat ve vysokém sněhu a ještě při tom strhnout protivníkovi život z rukávu. Obě družstva navzájem získala vlajku protivníka, a tak byla dohodnuta remíza. Nikdo neprotestoval, už neměl sílu.. Přišel Johny s Jiříkem. Začalo velké sušení oblečení, dodělávaly se šifry z vlaku a hrály se různé vypečené hry. Nutno podotknout, že vejce měl tentokrát na hlavě Vojta. Čekal nás večerní výstup ke studánce. Svázaní lanem jsme vyrazili do tmy. A zase úkoly, zdravověda. A zase remíza. Nazpět k chatě se jelo s kopce na čemkoli. Nádhera. Večeře. Mňam mňam mňam. Fajna vaječina za přispění umu mistra Johnyho se pomalu přehoupla do volné zábavy s blbinami a zpěvem. Kdo kdy šel spát se neřešilo, pomalu odpadli všichni. Ráno zase sněží, po snídaní se začínáme balit. Družina po sbalení vyrazila na vrchol a zbytek uklízel a gruntoval chatu. K nádraží to šlo skoro samo, tedy spíše jelo. Slalom mezi stromy a turisty  skončil v potoku u Padolí. Pak už pěšky až na nádraží, kafe a čaj v bufetu a hop do vlaku. A zase nemilá událost. V Příboře přestup do autobusu a v Sedlnici zase nazpět do vlaku. Jakoby nás nemohli odvést až domů..

 Dimo