Tahle akce byla od ostatních Moravic trochu odlišná, neměli jsme sebou lodě, nejeli jsme autem a postupovali proti proudu.

Místo aut jsme použili vlak. Vystoupili jsme ve Vítkově, sešli k Moravici cestou, kterou jsme tam scházeli při přerováckém dračáku. Pak jsme pokračovali proti proudu nám dobře známe řeky. Občas jsem postřehl místo, které znám ze sjíždění. Sem tam nás někdo seřval, třeba proto, že jsme přešli přes most. Kdo by si všímal cedule z nápisem VSTUP ZAKÁZÁN – HAVARIJHNÍ STAV.

Nebo když jsme prošli kolem něčího čerstvě zasazeného zárodku živého plotu. To bylo vysloveně nefér, protože ten plotek se uměl docela slušně bránit sám – švihl jsem se tam do nohy jakýmsi kolíkem a pak mi na ni vyrostla boule, za pár dní naštěstí zase zplaskla.

Od Jindřícha jsme se dozvěděli, že břidlice je břidlice a něco o okolí.

Počasí bylo vysloveně slunečné, což neudělalo dobře Pegasovi, který je zvyklý, že se u Moravice non-stop koupe. Do vody sem ho sice hodil, ale i tak byl ke konci úplně uondaný a musel jsem ho kousek nést.

Poslední fází výletu byl ohýnek. Někteří si na něm opékali špekáčky, já jsem si zdříml. A pak jsme šli na vlak a jeli domů.

 

Adam