Bude
pěkně, nebo zmokneme? Stan, celta, pláštěnka a nebo budu spát
pod širákem? Ještě 3.6.2010 jsem nebyl rozhodnutý. Nakonec jsem
dal na předpověď počasí a kupodivu se mi to vyplatilo. Celý
víkend bez kapky po předešlém měsíci lijáků byl jako
vystřižený z filmu. Rozhodl jsem se, že pojedu až s druhou
skupinou odpoledne a nebudu tak aktivní jako první skupina co
musela vstávat brzo. Sice jsem se na nádraží leknul jak to, že
jedu jenom já, amatér a Katka, ale Adam mě po telefonu ujistil, že
ostatní jeli se skupinou ráno a že on sám nás bude čekat na
nádraží v Brně. Vlak do Brna měl zpoždění jen 20 minut,
takže jsme přijeli celkem načas. V Brně jsme sundali kola,
nasadili helmy, dali brífink uprostřed cesty a rozjeli se i
s Adamem nejkratší cestou k Cyklostezce. Byl strašný
hic, ale značná část cyklostezky byla ve stínu, takže jsme
propotili jen jedny trenky. Bez sebemenších problémů jsme dojeli
do Velkých Němčic, kde měl být sraz s druhou skupinou. Po
telefonickém rozhovoru jsme ale zjistili, že oni skončili už o
vesnici dříve, takže jsme se museli kousek vrátit. Když jsem
dojeli na místo, kde už nějakou tu hodinku kempovala první
skupina u jednoho sklípku, zjistili jsme, že jsme projížděli jen
20 metrů od nich. Ale když jsme dojeli, moc nám to už nevadilo a
dali jsme se do řeči s místním, velice sympatickým,
majitelem sklípku. Večer, nás navštívil bývalý starosta a
pozval nás na návštěvu k sobě domů, byl to totiž vášnivý
sběratel a opravář veteránů motorek. Tomu se nedalo odolat a
prohlídka byla samozřejmostí. Naše první tábořiště bylo po
dlouhém hledání umístěno pod meruňkovým sadem na luxusním
plácku. Večer jsme ještě trochu klábosili a potom šli spát.
Ráno po snídani jsme nasedli na kola a vyrazili směr Velké
Němčice. Během pár minut jsme už seděli na místě, kde se
prodávaly vstupenky a vše potřebné. Bohužel organizace byla
strašná a my se rozhodli nejít koštovat, ale projet se po okolí.
Naše cesta vedla přes Novomlýnské nádrže a jelikož v tu
dobu byl čas oběda a Amatér byl tak hladový a vyhrožoval smrtí
už před půl hodinou, rozhodli jsme se stavit na oběd. Po guláši
jsme si zdřímli u vody a potom jsme vyrazili směr Lednice, kde
jsme navštívili zámeckou zahradu. Společně s Onderou jsme
?vyjedli? téměř celý stánek se zmrzlinou (veškerou
malinovou příchuť). Po odjezdu jsme ještě zahlédli minaret a
později i gulášové slavnosti v jedné vesnici, ale bohužel
už byl všechen guláš snězený. K večeru jsme opět
objevili luxusní sklípek a na nějakou dobu jsme tam zapadli. Potom
stačilo jen najít vhodné místo k přespání a okoštovat
víno, které jsme si koupili. Jak se později ukázalo, místo
k přespání nebylo zrovna ideální, kvůli extrémnímu
výskytu komárů, protože ráno měli všichni ?opuchlé
kvichty?. V neděli nás čekala už jen cesta zpátky do Brna
a vlakem do Studénky, kterou jsme šťastně a ve zdraví přežili.
:)

Jirka-Pepa