Ve dnech 19. – 21. 3. 2008 se naše zálesácká základna proměnila na území vlkodlaků, upírů a lidí. Toto je můj příběh.

Jeden krásný večer sedíme ve své skrýši a posloucháme našeho hlavního vlkodlaka, který nám vypráví o upírech a lidech. Dozvěděli jsme se, že se dostali na naše území a že se na nás chystají. Proto jsme se hned další den vydali hledat zbraně, se kterými bychom je mohli zničit. Na ono místo nás dovedly naše schopnosti, i když cesta byla celkem obtížná, neboť nám nepřálo počasí. Přesto jsme plnili různé úkoly – třeba maskování, morseovku, stopy, souhvězdí, zdravovědu atd. Jakmile jsme posbírali všechny indicie, vyvodili jsme z nich název ,,větrný mlýn“. Cestou jsme ho mohli vidět, akorát jsme kolem něho prošli, jako by tam vůbec nebyl. Až po nápovědě jsme ho objevili. Náš hlavní vlkodlak spatřil další skupinku, která se k nám pomalu blížila. Byli to lidé. Dohodli jsme se, že je přepadneme, proto jsme se skryli za keře. Když přišli blíže, vyřítili jsme se na ně a pokousali je. U mlýna jsme našli svěcenou vodu a vzali ji s sebou zpět do naší skrýše. Dovtípili jsme se, že tuto trasu si prošli všichni, i upíři, kteří ji však absolvovali v noci, protože jim sluneční světlo příliš nesvědčí.

 Po dlouhé a únavné cestě jsme zalehli ke spánku.Ráno jsme se probudili a ve vzduchu byl cítit divný pach. Tušili jsme, že dneska vypukne bitva mezi upíry, vlkodlaky a lidmi. Přesně tak se i stalo.Byl to velice vyrovnaný boj, ale i přesto musel někdo vyhrát. Byli to lidé, kteří nás vlkodlaky i upíry nakonec dokázali proměnit na svou rasu.

 

kačaba