Přežití bylo dlouhé, namáhavé a psychicky náročné, ale členové Chaosu se s tím dokázali poprat, i když jim boty přirůstaly k nohám a ramena měli prořezané od popruhů, stejně se nedali. A ti, co už měli dost, tak zapíjeli hroznový cukr energy drinky (vždycky nakopne). Jo, některá individua si je rozlila už ve vlaku, a tak měla smůlu a mokré věci. Kontrolky, které jsme však zvládli, byly často na hranici lidských možností, a proto si někteří zvolili pauzu a hoďku spánku, který dokázal vzchopit tělo i duši. Odpočinek během i po absolvování trasy byl zasloužilý a guláš na chatě v závěru velice chutný. Smekám a klaním se všem, kteří dokázali překousnout a zvládnout všechny kontrolky a ujít mnoho kilometrů v úmorném horku.

 

golďák

 

 

Už je to zase tady! Rok se s rokem sešel a zálesáci nedočkavě vyčkávali, až sluníčko rozehřeje promrzlou zem, aby se mohli vydat na jednu z nejnáročnějších zálesáckých akcí- Přežití.  Letos tuto akci připravovalo zálesácké středisko Dambořice, což bylo již předem zárukou kvality. My Studénečtí  jsme se sešli na vlakovém nádraží a jeli vlakem do Vranovic. Tam jsem se uchýlili do místního hostince a netrpělivě čekali, až hodiny odbijí půlnoc. Již před dvanáctou hodinou začaly horlivé přípravy. Poté nás autem dovezli na předem neurčené místo, kde nám předali mapu, ukázali směr naší cesty a ponechali vlastnímu osudu. Věděli jsme jen, že do cíle musíme dorazit do příští půlnoci a že trasa bude dlouhá přibližně 40 kilometrů. Na trase byla stanoviště, na kterých jsme plnili nejrůznější úkoly, např. šplh na laně, potápění se v rybníce za účelem vyluštění šifry, hodinový bobřík zavřených úst a další. Já jsem byla členem tříčlenného týmu ve složení: Kačaba, Johny a já. Kačaba nás po celou cestu bavila svým veselým a nikdy nepřestávajícím smíchem, kterému se občas nemohla ubránit – dodnes nevím, co jí tak rozesmívalo… Já jsem měla blíže k pláči než k smíchu, jelikož na mě doléhala fyzická i psychická únava. Všechny tyto strasti i radosti jsme úspěšně překonali a v sobotu 10. 5. ve 23.45 jsme uviděli vysněný cíl, kde nás čekali ostatní účastníci a teplý guláš s chlebem. V neděli dopoledne proběhlo promítání fotek, které pořídili účastníci na různých kontrolkách, a vyhlašování výsledků. Musím říct, že z našeho střediska přežili všichni (až na Romana P., jenž šel s Chrapaniskem) a za to si zaslouží nemalý dík a pochvalu. Odpoledne jsme se vydali na cestu zpět do Studénky. Ve vlaku na všechny dolehla únava, ale i přesto nás dobrá nálada neopustila, což se projevilo hrami, kterými jsem si krátili dlouhou cestu, např. svazování tkaniček od různých bot. Snad celý vlak musel slyšet veselý smích, který se všude rozléhal. Najednou vlak zastavil a my zjistili, že jsem ve Studénce. Všichni jsme se rozloučili a vydali ke svým domovům. Na závěr bych chtěla poděkovat organizátorům za velmi dobře připravenou akci, které jsme se směli zúčastnit.

Řechtačka

 

 {mosimage}   {mosimage}

{mosimage}    {mosimage}

 

víc foto na:  http://picasaweb.google.cz/ladatr/PEIt2008EvdA