Zasloužila by si věčné muka. Lidé touží po skřetí krvi. Naši chytrost považují za zákeřnost, o nás mluví jak o zlu. Všichni se proti nám spojili, aby je vyhladili náš národ. Skřeti se také museli spojit, a vedl je skřet jménem Kat. Od té doby se všichni skřeti vůdci nazývají po něm. Tehdy se objevila hranice, vznikl Orkland. Lidé nedovolili nikomu se k nim přidat, pobili všechny, kdo se ke Katovi nepřidali. Vyvraždili tehdy mnoho skřetů. Pak začala válka, která trvá víc let, než dokáže kterýkoli skřet (včetně mě) spočítat. Bude trvat ještě dlouho. Ale až lidi a jim podobná plemena vyhladíme, bude zase svět náš. Proto platí, že když dva skřeti vidí člověka, musí se spojit, aby ho zabili. Abych zabil člověka, spojil bych se i se skřetem kterého nenávidím. Lidi nás chtějí vyhubit. Když zemřu rukou skřeta, alespoň budu vědět, že i po mé smrti na světě skřeti stále budou. Ale zemřu-li rukou člověka, nebudu mít klid, ať už se se mnou po smrti stane cokoli.
O lidech
Lidé jsou podivní. Na vlastní oči jsem viděl jak jeden bodl druhého do zad a další lidé, kteří šli náhodou kolem ho označili za zrádce a napadli ho. Každý, kdo je tak hloupý že si nechá nekrytá záda, si zaslouží, aby jej někdo bodl. Lidé buď věří bezvýhradně, nebo nenávidí bez příčiny. Dokáží se chovat i chytře, sami to však nazývají zákeřností. Vidí vždy jen jednu stranu, nikdy dvě. Nás, skřety, nazývají zlými. Když bojuje skřet, ví, že pokud narazí na silnějšího a chytřejšího soupeře, zemře. Tak je to spravedlivé. Ale lidé to nevidí, neznají spravedlnost. Prosí bohy, proklínají toho, kdo nad nimi vítězí. Skřeti vědí, že je správné poslouchat silnějšího skřeta. Ten nejsilnější a nejmazanější se stává vůdcem, kdokoli jej může vyzvat a nahradit. Tomu lidé nerozumí.
O Kameni duše
Kdysi dávno, jen pár let po vzniku Orklandu, našel se šílený lidský čaroděj, který uzavřel duši svého mistra do kamene. Tak vznikl mocný kámen, kterým chtěl vyhladit naši rasu. Ale lidé jsou hlupáci a sami se moci kamene zalekli. Zabili toho čaroděje, a místo, aby si kámen nechali a použili jej, ukryli ho. Kámen již dlouho spí, nikdo neví kde. Nikdy jej nikdo nenalezne, ačkoli mnoho lidí i skřetů se o to snažilo. Říkalo se mu Kámen duše.
O válčení s lidmi
Lidé jsou podivní. Žádný skřet by si nevybral k velkému tažení zimu, ale oni to dělají. Byl jsem v této oblasti, když napadli pevnost v lesích blízko velkého Dubu. Sám jsem se do bitev nedostal, jen zprávy o naší velké porážce mne dostihly. Lidé naši pevnost dobyli, zabili všechny v ní. Později si opodál postavili vlastní pevnost. S té naší už nezbývají ani zřícené zdi. Před několika lety vyslal jeden klan proti lidem několik skřetů s šílenou tváří. Každý, kdo jim pohlédl do obličeje, přišel o všechnu svou vůli a zdravý rozum. Ti svedli s lidmi urputné bitvy, ale ani jim se lidi porazit nepodařilo. Nikdo neví, jaké kouzla tehdy lidé použili, ale porazili naše skřety. Pak se lidé odvážili zaútočit přes kouzelnou bariéru do srdce Orklandu. Tehdy jsme je rozprášili a oblehli v jejich velké pevnosti. Tu jsme nedobyli, ale i tak šlo o velké vítězství. Několik zajatých jsme přímo před jejich branami popravili a pak jsme s pocity vítězů odešli do naší země. Ale tehdejší vůdce našeho klanu se velice rozzlobil a vyslal Velkého skřeta Dúraga, aby dobyil lidskou pevnost za hranicemi. Dúrag se tam vydal, ale viděl, že pevnost je dobře hlídaná a že silou nic nezmůže. Byl však chytrý a věděl, že nedaleko se nachází sídlo Pána lesa, podivné bytosti, snad čaroděje, snad lesního bůžka. Vypravil se tam přestrojen do vlčí kůže. Prošel až dovnitř, aniž by ho zvířecí služebníci uviděli, a vzal si tam přívěšek, který dává jeho nositeli nesmrtelnost. Pak se vrátil a pevnost napadl. Podcenil však sílu nepřátel, lidí bylo mnohem víc, než se zdálo. Došlo k několika krvavým bitvám, a v jedné z nich statečnému Dúragovi lidé přívěšek strhli. Velký skřet padl a lidé přívěšek získali. Poté začali stavět svou vlastní pevnost tam, co dřive byli tu naši do základů rozbořili. Nechtěli jsme je nechat ji dostavět, avšak tehdy ještě měli přívěšek nesmrtelnosti a proto nás porazili. Ale ti hlupáci jej později vrátili Pánu lesa za to, že oživil několik jejich padlých. Tak mocnou zbraň vydali ze svých rukou. A Pán lesa si teď přívěšek pečlivě střeží, již mu jej nikdo nevezme. A z té jejich nové pevnosti zbývají dnes už stejně jen ruiny. Pak lidé zaútočili velkou silou na naše pozice při kouzelné bariéře. Ačkoli mnoho skřetů padlo, nepodařilo se je zastavit, a oni kouzelnou bariéru prolomili. Tehdy byl v bitvě, poprvé v těchto krajích, použit bojový zlobr. Lidé však kupodivu s velkým útokem na naše pozice čekali až do zimy, dali nám čas se připravit. Když pak zaútočili, nedali jsme jim šanci. Nalákali jsme je několika slabšími voji, které zahnali do nitra Orklandu. U pevnosti na ně čekalo překvapení. Postavili jsme proti nim mnoho skřetů, ale i skuruty s meči potřenými jedem a zlobra s „Cepem věků“. Byli pobiti téměř všichni. Jen jejich vůdkyně byla ušetřena a prodána nekromantce. Ukázalo se ale, že nekromantka byla člověk, podvedla nás. Místo, aby ji zabila, přidala se k ní a vstoupila do jejich služeb. Ale již brzy to napravíme.