Cyklistické putování po jižní Moravě.

Někteří nás varovali, jiní říkali, že je to holé šílenství, ale my ne. My se nebojíme, že naše pozadí poznají středověk a vyrážíme z brněnského nádraží směr Vyškov. Jedeme jako jezdci apokalypsy, naše mírně zrezlá kola výří prach cest. U zámku ve Vyškově máme potkat velitele a organizátora výpravy, bez něj je všechno ztraceno. Jak se zdá, náš vůdce se zapomněl ve vlaku a my máme čas prozkoumat zámek, a tak naše pozadí nepoznalo středověk, ale renesanci.

Dalším cílem jsou Dambořice. Opět jsme v sedle. Přátele prověřuj, ty prověřené obručí z ocele si připni k srdci, a tak jsme se rozhodli prověřit bájnou pohostinnost slečny Doubravky. Měla se držet hesla ,, drzé floutky drž si od těla?, tak jsme vypili a snědli veškerou její štědrost a jíst bychom nepřestali, ale cesta nás opět volala.

Vstříc novým zážitkům vyrážíme jako skupina pekelných satanů. Znovu máme ve vlasech vítr. Řítíme se do Klobouků. Město vůbec nevypadá jako hromada klobouků, jaké zklamání, ale našli jsme velmi sympatickou servírku, která se o nás postará dokud nedorazí další člen skupiny. Tentokrát čekáme na horského kmeta. Pořád nám ale chybí jeden remcal.

Je čas hledat si místo, kde složíme naše rozlámaná těla. Průzkumníci zapadli do bahna. Není divu, že se Pepovi říká bahenní příšera. Nakonec složíme hlavy

v sadu nad městem. Bivaky jsou pofiderní, jestli o ně zakopne ježek, všechno nám to spadne na hlavu. Je ráno. Čas snídaně, vyrážíme teda na cestu vstříc obchůdku s čerstvým pečivem, jogurtíky, kefírky? Pepa se ztratil.

Dobrou zprávou je, že se zase našel. Vyjíždíme směr Prušánky. Frčíme jako vítr. Ztratila se první půlka skupiny (našla se až v cíli). V cíli se také objevuje starý zálesák Roman. A pak milé děti padla mlha a vítr jí nerozfoukal dokud nebyl

večer. Tentokrát táboříme nedaleko Prušánek v zatravněném vinohradu.

Přichází den, kdy už je čas vrátit se domů. Jedeme do Břeclavi, tam se team smutně loučí a rozjíždí na dvě strany, Brno a Studénku. Cesta studeňáků je nudná. Nikdo je nevyrazí z vlaku v půli cesty z důvodu výluky bez mapy a hladové. Druhému teamu se stane přesně to, co prvnímu ne. Tak to vyřeší obědem v nejbližší dědině a pak se pomalu a v pohodě na kole dopraví do Brna.

Radek.