Jsem Aťsepicnu, Kolík Aťsepicnu.
Pro ty, kdo mou osobu ještě neměli tu čest potkat, se mohu trochu popsat. Jsem ,,obchodník´´ a nic než ,,obchodník´´ to přísahám na, nááááá, na smrt Ja třeba zrovna tu vaši. Bohům žel někdy jsem přinucen okolnostmi dělat věci, které s ,,obchodováním´´ nemají vůbec nic společného. Jako třeba před půl rokem.
Každý ,,obchodník´´ (který to hodlá někam dotáhnout) má vždy nějakého toho zákazníka, kterému se jeho zboží nebo služby nelíbily. Já jich mam více. He, he a nikdy člověk neví, kde a kdy se takový zákazník objeví.
Sedím si tu v hospodě a poslouchám smělé plány a historky dobrodruhů, když tu náhle! Koho to vidí můj orlí zrak! Starý známý. A zdá se, že změnil barvy.
Prej služebník krále? Když jsem ho viděl naposled, patřil ještě k pašerákům. A co to má v ruce? Že oznámení o zatčení vévodkyně a zatykač na rytíře Sigmara? To jsou věci!
Počkat, nedívej se sem ty pacholku. Hlavu dolů, nebo mě pozná! Pozdě. Už mě drží za límec, že já jsem dneska k tomu Krhavému slunku lezl.
Jdeme po cestě. Přemýšlím, jak se mu vykroutit, ale nakonec to není potřeba. Družina nás nenechala v bryndě a sledovala naše věznitele až sem do zákruty cesty a tady teď jsme.
Teď je ten okamžik, kdy musím využít zmatku a použít plán B. Ruce jsem si uvolnil už před chvílí a můžu jednat. Můj strážce zachroptí naposled a já vytahuji svou dýku z míst, kde ještě před chvílí byla strážcova funkční krční tepna. Rytíř to rychle pochopil a jeho stráž se též hroutí k zemi zbavená hlavy. O chvilku později v příkopě u silnice leží jen pár obraných mrtvol.
Hmm, jestlipak ty listiny co měli u sebe jsou pravdivé? To se mi honí hlavou, když se teď
plazím v trávě a blížím se k ohni a kruhu vojáků. Ano. Je tady. Samotná vévodkyně svázaná
u stromu blízko kruhu.
Toho se musí využít. Další šance už nebude. Osnujeme plán na její záchranu. Léčka je jediný způsob. Účel světí prostředky.
Pobyli jsme je do jednoho. Nemohl přežít ani jeden z nich. Mohl by mluvit a útok na králova vojáka je jako útok na krále.
Vévodkyně se vrací do pevnosti a ptá se po novinkách. K její nelibosti se dozvídá, že tu přebývá králův vyslanec. Když ho na její příkaz přivádějí, jde malátně a je podpírán!
Na dotazy neodpovídá a co hůře – ztrácí vědomí! Já osobně toho muže ctím, je to chrabrý válečník a za jeho vlády zde jsem se měl docela dobře. Hraničářka říká, že je otrávený jedem šamana zdejších skřetů.Nemůžeme ho přece nechat umřít v bolestech! Získáme protijed a půjdeme na to od lesa a do lesa, přímo do hraničního lesa. Orklandského lesa. Pěkně za šamanem.
Chceme vyjednávat, ale to je k ničemu. To, co šaman chtěl, jsme mu dat nemohli a taky nechtěli.V této době mají poslední slovo meče a dnes tomu nebude jinak. Skřety: bodáme, mlátíme, sekáme, zabíjíme, tak jak je to v módě. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Tyhle metody jsou funkční na 100% i dnes.
Pomáhá, samozřejmě, že protijed pomáhá, ale chudák vyslanec toho má skutečně dost. Démon a nemrtví… Souká ze sebe slovo za slovem.
Je odpoledne a slunce svítí na cestu vyslanci, jenž opouští pevnost.
Vévodkyně netruchlí nad jeho odchodem. Má konečně svou pevnost i své věrné za zády a cítí se zase silná.
Den se krátí. A na pozadí zapadajícího slunce se rýsuje postava. Jde nejistým krokem raněného. Říká, že je zaklínačka, že ji zranil fext, že potřebuje pomoct, co je nejhorší, že fext
Povstal z člověka nám všem známého. Lejfa Svensona.
Budeme znova bojovat, znova zabíjet a rudé slunce svítí na bitevní pole. Dívám se na ta nemrtva těla a zjišťuji, že ty uniformy znám! Rudá a bílá. Královští vojáci! Někdo vychází z křoví a též na sobě má uniformu! Je celý od krve a sotva dýchá. Z posledních sil. Říká, že je ochráncem prince a ten je prý fextem zajat! Pak se i on mění v nemrtvého běsa. Rytíř mu usekl hlavu. Jak jednoduché a účinné. Bitva propuká a mi bojujeme na život a možná taky na krátkou smrt. Kosíme nemrtvé a oni nás. Tak vypadá pořádná řež, bitva, která si zaslouží píseň.
Princ je zachráněn! Nemrví se rozkládají v prachu. A mnozí mí přátelé tu leží bok po boku s nimi. Krátká modlitba za padlé a vyrážíme nazpět. Princ je velice vděčen za svůj život, ale nezdrží se dlouho. Povinnosti volají a on hned následujícího jitra vyráží dál.
Tak končí můj příběh.
urbík