Jednou takhle v neděli se konala u srubu na Ohradě akce zvaná Drakiáda, pročeš jsme si já, Eva, Urbík a Adam řekli, že bychom tam mohli zajít, a tak jsme tam zašli. Ve srubu nás přivítali další nadšenci tohoto neobvyklého sportu. Na chvíli jsme se ohřáli a potom už nadešel čas rozbalit své stroje a vyrazit na kopec. Ti, kteří si žádný stroj nepřivezli, neměli smůlu, ale byl jim stroj propůjčen. Nad srubem vál poměrně příznivý vítr, a tak nic nebránilo prvním zkušebním letům. Některým se zdařil hned první let, a proto mohli poměrně s klidem pokračovat, ale nedá se to říct o Adamovu draku, protože se první vznesl kousek do výšky, ale potom začal kroužit na jednu stranu a v zápětí na druhou. Díky tomu se nešlo vyhnout hlášce: „Rotovat, rotovat, ke svobodě“, kterou jsme vyřkli téměř všichni najednou. Párkrát jsme se snažili draka opravit, ale marně. Potom jsem dostal nápad, že by se měl zatížit ocas draka, aby nemohl kroužit. Ale trochu jsem podcenil potřebnou váhu kamene, který jsme přivázali na ocas. Ze začátku to vypadalo, že se povedlo ustálit drakovu polohu hlavou vzhůru, když tu najednou drak začal opět rotovat,  a tudíž se stala z obyčejného draka masakrující nestvůra, která kolem sebe házela ocasem s nemalým šutrem na všechny strany takovou rychlostí, že všichni rychle ustoupili několik kroků od běsnící bestie. Naštěstí se nikomu nic nestalo a raději jsme na ocas uvázali papírové kapesníčky. Nakonec jsme se celí zmrzlí rozloučili a odjeli domů.

pepa