Je ráno, všichni účastníci výletu jsme se sešli v 8.40 na nádraží ve Studénce. Nikdo se nemůže dočkat, až nastoupíme do vlaku. V 8.57 se vlak konečně rozjel. Nečeká nás dlouhá cesta, protože za 45 minut už vystupujeme na nádraží v Hranicích. Zde nás rozdělili do skupin po dvou ( jedna skupina měla tři členy) a dostali jsme papíry s úkoly. Jediná zvláštní věc byla, že jsme museli psát levou rukou,což je pro praváky dost velký problém. Na nádraží nás čekal i 1. úkol, zjistit přesný příjezd a odjezd vlaku. Poté jsme se vydali na náměstí, kde nás čekal další úkol, který obnášel kromě prohlédnutí mapy, také její nakreslení. Po zplnění tohoto úkolu nás čekala návštěva a prohlídka synagogy. Dále jsme se byli podívat na velikonoční výstavu.
Výstava se všem moc líbila. Naše další cesta vedla do Arboreta Střední lesnické školy v Hranicích, které, jak už to bývá bylo zavřeno. Většina z nás byla zklamaná, protože přišla o další zastávku a nějakou tu podívanou. Asi po další hodinové cestě jsme dorazili do Přírodní rezervace Velká Kobylanka, kde jme museli zjistit jaké zde nalezneme dřeviny. Byl to jeden z nejjednodušších úkolů. Po zplnění úkolu nám další úkol ale i překvapení připravila Národní přírodní rezervace Hůrka. Odtud byl nádherný výhled na teplické lázně a řeku Bečvu. Jakmile jsme se nabažili tohoto pohledu, vydali jsme se hledat byliny. Jelikož byla zima ještě u moci, tak se hledání moc nedařilo. Po svačině ( obědu ) jsme se vydali dál za dobrodružstvím tolik očekávané Hranické propasti. Většina z nás byla její hloubkou a rozlehlostí překvapena, ale není se co divit, když je to největší propast v České republice. Výlet byl již v druhé polovině a před námi poslední zastávka – areál lázní Teplice nad Bečvou, kde jsme si užili při společných hrách. Všichni už byli docela vysíleni na to, aby šli zpátky do Hranic. Po debatě jsme usoudili, že vlakem pojedeme z Teplic nad Bečvou.
V Hranicích jsme museli čekat na vlak, který by nás dovezl do Studénky. Po veselém návratu jsme se všichni rozloučili a vyrazili domů.
Zuzka