O půlnoci je probudilo silné zemětřesení. Země se pod nimi houpala a dům se celý třásl. Thor věděl, že jsou v zemi obrů a že toto zemětřesení byl mohl způsobit obr, který se blížil k domu. Thor však nikdy neměl z ničeho strach a navíc neměl obry rád. Uchopil své kladivo Mjöllnir a postavil se doprostřed dveří pro případ, že by obr přišel. Dům a země se nadále otřásaly , ale Thor žádného obra neviděl. Když se rozednilo, vyšel Thor ven a tu vidí, že v lese nedaleko něj leží obr, který spal a chrápal tak silně, až se země otřásala. Thor si zapnul opasek síly, který zvětšil jeho už tak dost velkou sílu, a vydal se k obru, který se právě probouzel. Thor zvolal : „Jak se jmenuješ?“. Obr mu odpověděl : „ Jmenuji se Skrými a bydlím v tomto domě. A kdo jsi ty a jak je možné, že se mě nebojíš?“. Thor odpověděl : „Já jsem Thor, jistě mě znáš. Já nemám strach z nikoho a zvláště ne z obrů!“. Skrými již o Thorovi slyšel a věděl, že z něj a jeho kouzelného kladiva mají všichni obři strach. Pomyslel si, že bude lepší s k Thorovi připojit, než se s ním pustit do souboje, a nabídl, že je doprovodí až k hradu Utgardu.

            Thor s obrovou nabídkou souhlasil. Skrými nabídl, aby dali zásoby jídla dohromady a svázal všechno jídlo do jednoho rance a hodil si ho na záda. Šel celý den vpředu a dělal tuze dlouhé kroky. Pozdě večer našel nocležiště pod mohutným dubem. Pak řekl Thorovi, že se uloží ke spánku a okamžitě usnul a silně chrápal. Thor vzal ranec s jídlem a chtěl ho rozvázat. Přestože měl velkou sílu, nemohl ranec rozvázat a strašně se rozzlobil. Popadl oběma rukama kouzelné kladivo Mjöllnir, přiběhl ke Skrýmimu a udeřil ho do hlavy. Skrými otevřel oči a říká : „Tak se mi zdá, že mi na hlavu asi spadl lístek ze stromu“, otočil se na druhou stranu a okamžitě usnul. Thor odešel pod nedaleký strom a snažil se usnout. Obr však chrápal tak nahlas, že nikdo nemohl spát. O půlnoci se Thor znovu rozzlobil, vzal kladivo a udeřil obra znovu. Ten se probudil a říká : „ Tak se mi zdá, že mi na hlavu spad kaštan. A proč vy jste všichni vzhůru? Měli by jste spát, zítra nás čeká dlouhá cesta“. A okamžitě usnul. Obr chrápal tak nahlas, že až do rána nikdo nemohl spát. Když se rozednilo, Thor se rozzlobil potřetí, a udeřil obra. Ten se probudil a říká : „ Tak se mi zdá, že mi na hlavu spadla větvička. Ale jak vidím, už je ráno a měli by jsme se vydat na cestu. Doufám, že jste se dobře vyspali“. Thor jen mávl rukou a odešel k ostatním.

            V poledne dorazili ke konci lesa a Skrými povídá : „ Hrad Utgard je již blízko, dojdete tam i beze mne. Já mam namířeno do hor, které vidíte támhle na severu. Na rozloučenou vám dám ještě dobrou radu. Radši se otočte a běžte zpátky!“. Thor a jeho družina se s obrem rozloučili, ale jeho rady nedbali. Brzy uviděli na hrad, ale byl tak velký, že museli zaklonit hlavu až na záda, aby ho přehlédli celý. Dali se ku hradbám, brána však byla uzavřená mříží. Thor se do mříže opřel, ale nemohl ji otevřít. Nakonec se jim podařilo prolézt mezi mřížemi a vešli na nádvoří, kde spatřili veliký palác.

            Vešli do paláce a uviděli na dvou dlouhých lavicích mnoho velkých mužů – obrů. Brzy přišel král a řekl : „Vidím, že tu máme hosty z daleka a jestli se nemýlím, ten kdo vás vede je Thor. Slyšel jsem o něm, že je to velký muž, ale jak se dívám, Thore, moc velký nejsi, alespoň ne postavou, ale třeba mě přesvědčíš o své velikosti svými činy. Jaké zkoušky zdatnosti jste ochotni podstoupit ?“ Loki, který Thora doprovázel předstoupil před krále a řekl : „ Jsem ochotný utkat se s kýmkoli v tom, že nedokáže sníst jídlo rychleji než já!“ Král se jen usmál a pokynul k obru, který seděl vzadu na lavici. Sluhové přinesli žlab, postavili ho doprostřed síně a naplnili masem. Loki si sedl k jednomu konci a obr k druhému a oba jedli, jak uměli nejrychleji, až se setkali uprostřed žlabu. Loki už ojedl všechno maso z kostí, ale obr nejen že  snědl maso, ale i kosti a žlab. Všem bylo zřejmé, že Loki závod prohrál.

            Pak se král zeptal, v čem umí závodit druhý mladík. Tjálfi odpověděl, že se utká v běhu s každým, kdo se odváží. Král řekl, že doufá, že je dostatečně rychlý, aby v tomto závodu obstál. Všichni se odebrali před hrad na rovinatou pláň, kde byla dobrá běžecká dráha. Král povolal mladíka jménem Hugi a vyzval ho, aby běžel závod s Tjálfim. Po prvním kole byl Hugi tolik napřed, že se v cíli ještě stačil proti soupeři obrátit. Král zavolal : „Budeš musit přidat, Tjálfi, jestli chceš závod vyhrát. Ale je pravda, že sem ještě nikdy nezavítal rychlejší běžec než ty". Když Hugi dokončil druhé kolo, Tjálfi byl ještě na dostřel luku za ním. Král pravil: "Dobře Tjálfi běží, ale nevěřím, že závod vyhraje“. Když Hugi doběhl k cíli a obrátil se, Tjálfi ještě nebyl ani v půli. Hugi závod vyhrál a poslední, kdo se chystal závodit byl Thor.

            Král se zeptal Tóra, v čem chce závodit a ten odpověděl. že by nejraději závodil s někým v pití. Král nechal přinést roh a řekl Thorovi : „ Vypít tento roh na jedno napití je výkon opravdu dobrý. Na hradě je mnoho mužů, kteří jej vypijí nadvakrát ale kdo by jej nevypil ani na třikrát, nezaslouží si ne tomto hradě být“. Thor si roh prohlédl a nepřipadal mu ani tak velký jako spíš dlouhý. Měl už pořádnou žízeň a pustil se do pití. Mohutně polykal a byl přesvědčen, že roh vypije hned napoprvé. Ale když mu došel dech a podíval se, kolik upil, zdálo se mu, že nápoje v rohu skoro neubylo. Král pravil : „Dobře se napil, ale ne dost. Nikdy bych nevěřil, kdyby mi někdo tvrdil, že Thor nevypije víc. Vím však, že chceš roh vypít napodruhé".  Thor na to neřekl nic, přiložil si roh k ústům a předsevzal si, že tentokrát vypije víc. Snažil se jak mohl ale ani napodruhé roh nevypil. Když se do něj podíval, zdálo se mu, že z něj ubylo ještě méně než prve. Král se jen usmál a řekl : „Copak, Thore, snad si nešetříš ještě jeden doušek, větší, než ti bude zdrávo? Tak se mi zdá, že jestli máš vypít roh napotřetí, bude to muset být lok největší. A nebudeš u nás platit za tak udatného muže, jestli se lépe neosvědčíš v jiných hrách, než tato". Thor rozzlobil, přiložil si roh k ústům a pil jak nejvíc mohl ale roh vypit nemohl. Král mu řekl : „ Jde vidět, že tvoje síla není tak veliká, jak jsme se domnívali. Chceš podstoupit ještě jiný závod ?“. Thor se divil, že nemohl roh vypít, ale prohlásil, že se rád pustí do dalšího závodu.

            Král se postavil před Thora a řekl: "Malí chlapci u nás dělávají maličkost, která nestojí za řeč, zvedají ze země mou kočku. Ani bych se to před tebou neodvážil vyslovit, kdybych byl neviděl, že zmůžeš mnohem méně, než jsem si představoval." A vtom vběhla do síně veliká šedivá kočka. Thor k ní přistoupil, uchopil ji pod břichem a zvedal. Ale čím výš se ji snažil zvednout, tím víc kočka hrbila a natahovala hřbet, a i když ji Thor zvedl jak nejvýš mohl, kočka nenadzvedla ani jednu nohu. Víc Thor v tomto závodě nedokázal.

            Král se znovu usmál a řekl : „ Utkání dopadlo, jak jsem tušil. Kočka je sice veliká, zato Thor je malý a slabý“. Jak to Thor uslyšel, rozzlobil se a zvolal : „ Jestli se vám zdám být tak malý, vyzývám kohokoli z vás ať se se mnou pustí do zápasu". Král se rozhlédl po mužích sedících v síni a řekl : "Nevidím v téhle síni ani jednoho muže, který by byl tak slabý, aby jsi měl šanci jej porazit. Ale vzpomínám si, že na hradě žije stará chůva Elli, zavolejte ji, ať se s Thorem utká v zápase". Muži v místnosti se začali nahlas smát a Thor se velmi rozzlobil. Když do síně vešla stařena, Thor prohlásil, že nebude zápasit se starou ženou, protože by jí nerad ublížil. Stařena neřekla ani slovo a vyrazila proti Thorovi. Když do něj narazila, připadalo mu to jako by dostal ránu obrovským kamenem. Thor se s ní snažil cloumat, ale čím víc do ní tlačil, tím pevněji stařena stála. Nakonec Thor upadl a král prohlásil zápas za ukončený. Do dalšího zápasu už se nikdo z Thorovy družiny pustit nechtěl a protože se mezitím setmělo, všichni se odebrali ke spánku.

            Ráno, když se rozednilo, Thor a jeho druzi vstali, oblékli se a chystali se k odchodu. Když odcházeli, přišel je vyprovodit král. Při loučení se řekl : „ Teď, když už jsi z hradu venku, ti mohu prozradit, že dokud já budu žít, nikdy nevkročíš do tohoto hradu. A věř mi, že bych tě nikdy do něj nenechal vkročit, kdybych věděl jako sílu máš. Použil jsem proti tobě kouzla a poprvé jsme se setkali už v lese, když jsem se proměnil v obra. Když jsi měl rozvázat ranec s jídlem, svázal jsem ho čarovným drátem, aby jsi ranec neotevřel. Stejně tomu bylo i při závodech, když jste se utkali s mými poddanými. V prvním závodil Loki. Byl hodně hladový a jedl rychle. Ale obr, který s ním závodil byl proměněný oheň, a ten zhltl s masem i žlab. Potom běžel Tjálfi o závod s Hugim. Ale Hugi byl moje proměněná myšlenka a myšlenka je rychlejší, než člověk. Když ty jsi pil z rohu a zdálo se ti, že z něj jen málo ubývá, tak to bylo proto, že druhý konec rohu byl ponořený v moři, což ty jsi neviděl. To, že jsi nemohl zvednout kočku bylo proto, že kočka byla proměněný had Midgardsorm, který je tak dlouhý jako země. A to že jsi nemohl přemoci stařenu bylo proto, že ona byla samotné stáří a ještě nikdy se nenašel nikdo, kdo by stáří přemohl. Ale teď už je na čase se rozloučit, a popravdě řečeno, bude pro obě strany lepší, když už nikdy neuvidíme“.

            Když Thor uslyšel, jak ho král podvedl, strašně se rozzlobil, uchopil kouzelné kladivo a chtěl krále udeřit. Ale jak se rozmáchl, král i hrad se najednou ztratili a všude kolem byla jen louka. Thor se nikdy nepřestal na obry zlobit a od té chvíle ne neměl rád mnohem víc než předtím. Také se rozhodl utkat s ohromným hadem Midgardsormem a udělat vše proto, aby jej přemohl.