Tato akce se odehrála na již tradičním místě. v tzv. „kotli“ nedaleko Budišova nad Budišovkou (bližší polohu této bohem zaslíbené oblasti vám neřeknu,  jelikož výstup do těchto míst je velice náročný a bez pozvání organizátorů nežádoucí) . V sobotu jsme se já, Szilva a Romeo vydali na strastiplnou cestu na tuto akci. Autem jsme dorazili
na předem určené místo jako každý rok a dál už jsme museli pěškobusem. Dalo by se říci, že terén, kterým jsme stoupali „stále a stále nahoru“, nebyl vůbec těžký. Já osobně jsem se v 5 pokusech z 5 probořil ledovou krustou a zůstal zaklíněný v půl metru sněhu. Tím se náš výstup nepatrně prodloužil z obvyklých 20 minut na hodinu a kóóósek, jak by řekl Fantomas.

Nicméně dobrá věc se podařila  a my jsme se i přes veškerá úskalí (hromadě sněhu, silnému větru a kapičku nesprávného směru /že Szilvi/ J) dorazili na ono místo. Zde již minulého večera rozbili (teda oni ho nerozbili, nejdříve ho museli zakopat a pak ho rozbili) tábor. Bylo zde mnoho našich známých z řad pionýrů a různých jiných individuí. Byl zde i Mistr Johny, jehož záhrab se dvěma věžičkami a padacím mostem na mne udělal opravdu velký dojem J.

Utábořili jsme se, cosi pojedli, a už mohlo vypuknout to nejhlavnější z hlavního . ……. ročník mistrovství světa v disciplíně „odpal plech, kam můžeš“. Letošní odpaly, jak zkušební tak i ty ostré, nebyly okořeněné ani jedinou kapičkou krve jako minulé ročníky. Vše proběhlo, jak mělo, byla vyhlášena 3 první a jedno čestné místo a poté již začala volná zábava . Někteří, jako třeba Já a Romeo (a plno dalších), šli na dřevo. Jiní jedli, pili a veselili se. Jak čas plynul, tak začalo mírně přituhovat. Hajcovali jsme jako o život. Hrálo se, zpívalo se , tančilo se, klábosilo se, místy se i dřímalo před spaním, no prostě každý se věnoval nějaké bohulibé činnosti. Radost trvala až do ranních hodin a došlo i na tradiční pálení laviček, když došlo dřevo. V neděli krásně svítilo sluníčko. Sbalili jsme se a vydali jsme se na cestu zpět. Když jsme šli my, tak nás ledová krusta ještě v pohodě udržela. Ale ti co šli po nás, zažívali hotová muka. Celkově bych to zhodnotil jako velice vydařený ročník. A už se velice těším na další…

Sepsal Mates, syn Milanův, 3. věku, roku tohoto