Jakožto několik dalších cestujících, tak i já jsem využil jedinečné příležitosti vrátit se v čase až do 21. století, uvidět nevídané a uslyšet neslýchané, uvidět svět, kde primitivní primitivové primitivně jezdí vlakem (předchůdce dnešních vznášedel), kde se bydlí v horských chýších a kde se pije Coca-cola. I když vozidlo, kterým jsme tam byli dopraveni, nebylo příliš luxusní, cesta uběhla dobře, ale po příjezdu jsme byli informováni, že vybouchla továrna na čokoládu, a tudíž jsme se nemohli vrátit zpět. Než se situace úklidní, mohli sme se ukrýt na místní základně. Vydali jsme se tedy na cestu rozděleni do malých skupinek. Skupina, ve které jsem byl já, si nevedla moc dobře, protože orientace v mapách nebyla zrovna náš obor, zvláště když je ta mapa v kvalitě odpovídající 21.století, a tudíž jsme se dostali na základnu až za tmy.

Druhý den jsme se vydali opět pryč, protože nám hrozilo zmutování ze zákeřného viru z vybuchlé továrny, a tak museli jsme získat ingredience které nám ji zastaví. Bohužel se mutace již stihla projevit, takže měli někteří stíženou cestu tím, že byli >slepí<, jiní byli >němí < a z některých se stali >tupými< (u nekteriych se to ani nepoznalo…) A když jsme úspěšně dostali všechny ingredience, vrátili jsme se na základnu, abychom zhotovili lék. I když cesta neproběhla podle představ, jelikož naše mapa ukazovala po většinu času nějaké jiné prostředí než v jakém jsme se právě nacházeli my, a tak jsme měli malé komplikace, a proto jsme došli opět až za tmy. Nakonec se nám podařilo vyrobit protijed na tu mutaci, a tak se nám podařilo přežít katastrofu a celkem bez újmy přežít výlet do 21.století.

Za >vítěznou 3. skupinu<

bobeš