Slovensko tour

Zdravíme všechny nové i staré členy naší cestovní kanceláře. Abyste nezapomněli na naše vysoce kvalitní služby, v ohledu cestování za dobrodružstvím cizích krajů, tak Vám předkládáme krátké shrnutí Slovensko tour 07 a pro ty, co tam nebyli, čili si nemohou zavzpomínat, jak nám bylo dobře, tak je příjemně naladíme na Slovensko tour – Strážovské vrchy.

Jednoho podzimního dne, kdy se nám mladším povedlo ulít ze školy a některým starším z práce, jsme se v ranních hodinách sešli na studéneckém nadru. Bylo hodně brzo, pro většinu z nás to bylo hotové peklo, a když jsem zjistili, že vlak bude asi 70 minut zpožděn, chtělo se nám plakat.  Zatlačili jsem slzičku a čekali, někteří ještě na chvilku usnuli, jiní dělali v klidné čekárně různé lumpárny, takže jsme se ve výsledku stejně nenudili. Časem přijel i vlak, který byl kupodivu plný lidí a lidiček, tak jsme se narvali do mezer  a vyrazili do zahraničí.

Kde jsme vystoupili, to už nevím, ale hlavní průvodce výpravy, horský kmet a můj otec v jedné osobě, nabral směr autobusové nádraží a my jsme jak stádo oveček šlapali za ním. V autobuse jelo několik konkurenčních cestovém, ale všichni věděli, že my máme nejlepší kvalitu a normální cenu. Tak jsme dorazili na místo, kde sjízdné cesty končily a dál se muselo buď po svých, nebo na terénně upraveném koni. Minuli jsme poslední hospodu a posvačili z vlastních zásob, páč nám maminky nabalily dost jídla pro celou rodinu medvídků a my jim nechtěli nechat ani drobek. S plnými bříšky se šlapalo o něco hůře a ještě začalo krapet pršet, a tak jsme poprvé uviděli čmeláčího muže, ne nepletete se žádný Yety, ale pan Čmelák. S úsměvem na rtech nám přestal vadit déšť a s nekončícími žerty na Čmeláka jsme se vydali k jeskyni skryté hluboko v horách. Tam se všem líbilo a nejen proto, že tam bylo relativní sucho, ale taky tam byla hromada srandy s nízkým stropem, studenými kapkami, které nemilosrdně kapaly za krk, atd…

Blížil se večer, tak přišel čas najít si pelíšek, horský kmet sice tvrdil, že dojdeme na místo, kde stojí salaš, ale my zkušení jsme věděli, že jen blafuje, abychom šli rychleji a nemysleli na místa plná pavouku, medvědů nebo vzteklých bačů. Salaš tam sice nebyla, ale celkem rychle jsme si nedaleko našli flek, kde pro dnešek složíme hlavy a dopřejeme odpočinku unaveným nohám, to, že kousek dál měl kuchyni medvěd, už bylo vedlejší.

Ráno už nás hřálo sluníčko, teda aspoň chvílemi, teda když se rozprostřela mlha a nebylo zrovna zataženo. Ve zmíněné mlze se ztratil Adam, ani jsme ho nehledali, časem se zase vynořil a takhle jsme dobili jeden z nejvyšších vrcholů na naší trase. Byla mlha a nešlo vidět na krok, ale takové už hory jsou a je to na nich krásné. Tak jsme putovali po hřebenu až k luxusní salaši, kde jsme ovšem nespali, páč byla pro nás příliš luxusní, a tak jsme si našli poněkud skromnější zato přátelštější salaš u bublajícího potůčku. Večer byl příjemný, klidný a vůbec bylo dobře se na chvilku vzdálit od problémů dnešního střeleného světa.

Dalšího dne jsme jeli už domů, jeden by si řekl ,, pche to už nestojí ani za řeč“, ale to by se spletl, protože ten den byl akční jak předchozí dva dohromady. Amík si zlomil malíček, když běžel na bahně z kopce, a ještě se v něm celý vyválel, otec povídal příhodu o tom, jak v zimě, když tam byl na lyžích, v jeho stopě šlo hejno vlků, a ještě jsme se vloupali do sirotčince.

Pokud se Vám to vrylo do paměti jako super, bomba, cool výlet, tak si to letos opět zopakujte, a Vy, co jste tam nebyli a chcete zažít něco podobného, tak se zúčastněte Slovensko tour- Strážovské vrchy příští rok.

víla zubnička